Za skvělou publikaci Opravdu temná Bílá hora? je třeba autorovi poděkovat. Už nejlepší český historik všech dob profesor Josef Pekař jasně dokázal, že porážku v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 zavinili svoji neschopností povstalí Stavové, hlavně proto, že neměli jasný cíl své akce. Zpočátku se chtěli domluvit s Habsburky, pak je sesadili z trůnu, přitom už předtím v roce 1617 zvolili za českého krále Ferdinanda II., tedy ještě za života jeho předchůdce císaře Matyáše, který umřel na jaře 1619. Povstalí šlechtici a měšťané nedokázali získat peníze, kvalitní spojence a na to nakonec doplatili. Profesor Pekař také trefně poukázal na fakt, že se jednalo souboj dvou uchazečů o českou královskou korunu, z nichž ani jeden nebyl Čech.

Jak správně Junek připomíná, stavovské povstání bylo vzpourou proti legitimním panovníkům - Habsburkům, císaři Matyášovi a českému králi Ferdinandovi II. Jenomže Habsburkové byli zkrátka rozhodnější a šli si jasně a tvrdě za svým cílem. Uměli si zajistit lepší spojence a především dostatek peněz, za které si pořídili více žoldnéřů a navíc kvalitnějších než měli jejich protivníci.

Sice je to pouhá teorie, ale v případě stavovského vítězství by se České země nejspíš staly členem nějakého severoněmeckého protestantského svazu, germanizace by se razantně prosadila a češtinu bychom znali asi tak jako Irové irštinu.

A co kdyby náhodou bělohorský střet dopadl opačně? Nic by se nezměnilo, jelikož Stavové byli bez peněz a jejich vojsko nedostalo už několik měsíců žold. Jenom by se jejich definitivní porážka odvrátila o několik měsíců.