Téma tzv. hladomoru na Ukrajině se začalo objevovat ve Spojených státech na konci 80. let minulého století ( i když první pokusy byly i dřív ), kdy byla vytvořena komise Kongresu USA pro vyšetřování „hladomoru na Ukrajině“. Kongres USA obvinil Rusko ze záměrné organizace hladomoru na Ukrajině.

V Sovětském svazu na počátku 30. let (v souvislosti s hladomorem se mluví o roce 1932 a 1933) hladomor skutečně byl – tedy, byly případy smrti hladem, a to celkem masové. Masové znamená, že od hladu neumírá jeden člověk, ani dva, jde o stovky a v některých regionech o tisíce lidí. Tento hlad nebyl jen na Ukrajině, byl i v Povolží a nejvíce postiženým regionem byl Severní Kazachstán. Hlad byl ale i v Polsku, Rumunsku, Maďarsku…

Při hodnocení okolností a příčin vzniku tzv. ukrajinského hladomoru je potřeba si připomenout, v jaké situaci se ocitl Sovětský svaz, resp. Sovětské Rusko po tzv. Velké říjnové socialistické revoluci v r. 1917.

Sovětská moc se hned po listopadových událostech snažila o uzavření mírové smlouvy, ale tzv. Brestlitevský mír, který uznával vítězství ústředních mocností na východní frontě během 1. světové války, se podařilo dohodnout až 3. března 1918. V Rusku se rozhořela občanská válka, na jejímž rozpoutání se podílely zahraniční síly spolu s bělogvardějci – stoupenci liberálně-buržoazní demokracie (autory únorového převratu v Rusku). Ze Západu byla organizována vojenská intervence do Ruska, kde velkou roli sehrály i Československé legie (viz ZDE).

Chaotické situace využilo i Polsko, které provedlo vojenskou expanzi, jež byla v souladu s Pilsudského představami „Velkopolska od moře k moři“. V tzv. polsko-sovětské válce byla polská armáda úspěšná a obsadila část území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Litvy.