Ve Francii byly pokusy o barevnou revoluci s cílem odstranit de Gaulla, který se stal pro nadnárodní řízení i pro USA nepohodlný.
Prezidenti Československa — A. Zápotocký, a od roku 1957 A. Novotný – šli v šlépějích Chruščova. Oni v podstatě rozvraceli zem. Novotný byl kopií Chruščova a svými nepromyšlenými reformami, které byly Chruščovem odsouhlasené, způsobil národnímu hospodářství vážné škody, což také přispělo k snížení životní úrovně lidí. Novotný prosadil vytvoření expertní skupiny s Otou Šikem v čele, která pracovala na konceptu reformy. Koncept byl schválen 15. září 1964 (dokument byl přijat necelých 14 dní po oficiální návštěvě Chruščova). Od 1.1.1966 byla některá konkrétní opatření realizována v omezeném měřítku a od r. 1967 v mnohem větším měřítku.
Svůj ekonomický koncept Šik charakterizoval jako třetí cestu ekonomické demokracie. Cestu, která byla alternativní kapitalismu a socialismu. Zavedení tržního hospodářství, otevření čs. ekonomiky zahraniční konkurenci, přeorientování čs. ekonomiky na těsnou spolupráci se Západem, zejména s Německem, samostatnost podniků na úkor snížení kontroly ze strany státu. Přičemž reformátoři garantovali lidem 92% mezd na úkor rozpočtu pro případ ztrátovosti jejich podniku. Vzniká situace, že příjmy zůstávají podnikům, ale o úbytky se stará stát. Podniky nemají potřebu zvyšovat kvalitu svých produktů, nemají potřebu tolik vyrábět, stačí zvýšit cenu jejich výrobků. Zvyšovaly se i mzdy. Kvůli poklesu produktivity práce a růstu mezd se ale objevuje deficit.
Už v r. 1967, v prvním roce reformy, měli lidé plno peněz, ale vznikla hrozba deficitu v obchodě s chlebem a masem. Čs. vedení se rozhodlo požádat o pomoc Moskvu s navýšením dodávek zrna a masa. Moskva pomohla.
A tak Československo vstoupilo do r. 1968 s ekonomikou, která nejprve prožila problémy s růstem a později s pochybnými reformami. Reformátoři svalovali vinu na čs. ekonomiku, která ještě nedospěla do reforem. To vše vedlo k tomu, že lidé ztráceli důvěru v socialismus a vzrůstaly antiruské nálady ve společnosti. Média tyto nálady podporovala.
5. ledna 1968 Plenární zasedání ÚV KSČ zvolilo namísto Novotného do funkce Prvního tajemníka ÚV KSČ A. Dubčeka, přičemž neodvolalo Novotného z postu prezidenta republiky.
Dubček se okamžitě dostal pod vliv osob, které pod rouškou demokratizace začali zem chystat k jejímu vydání Západu (k čemuž skutečně došlo po r. 1989).
Po celé zemi vznikaly různé „kluby“ („Klub 231“, „KAN - Klub angažovaných nestraníků“) a další organizace.
Klub 231 sjednotil až 100 tisíc lidí, mezi kterými byli propuštění vězni, odsouzení za špionáž, za velezradu, za propagandu fašismu nebo za sabotáže a také kriminální zločinci. Klub otevřeně prohlašoval, že nazrála situace ke svržení socialistického režimu. Generální tajemník klubu Jaroslav Brodský na jednom ze zasedání řekl : „Dobrý komunista je jen mrtvý komunista, a pokud ještě žije, je třeba mu vytrhat nohy“.
Členové klubu vytvořili operativní skupiny 4-5 lidí, které vlastnily seznamy komunistů, které měly sledovat, terorizovat a až nastane čas, tak se s nimi „vypořádat“ (vzpomeňme na věšení komunistů v Maďarsku v r. 1956). Klub 231 byl finančně dotován ze zahraničí.
Ivan Sviták, ideolog KAN, na diskusním večeru na pražské univerzitě za účasti několika stovek lidí z vedení KAN otevřeně uvedl, že „v zájmu dovedení procesu demokratizace až k dosažení „absolutní svobody“ je možná i cesta občanské války“.
V podnicích a různých organizacích se zakládaly filiálky klubu, které se nazývaly „Výbory na ochranu svobody slova a tisku“.
Organizace „Revolučný výbor demokratickej strany Slovenska“ vyzývala k uskutečnění voleb pod dohledem Anglie, USA, Itálie a Francie, k ukončení kritiky západních států v tisku a jeho soustředění na SSSR.
Vznikaly ilegální výbory sociální demokracie a jeden z jejich vůdců, J. Šiška, zdůrazňoval, že v Československu se vytvořila příhodná situace pro odstranění komunistů od moci a že soc. Demokrat. strana má možnost dát komunistům poslední úder, protože se opírá o své mezinárodní vedení.
14. července pozvali českoslovenští opozičníci amerického politika Zbigniewa Brzezinského do Prahy, aby přednesl svoji strategii „liberalizace“. Brzezinski vyzval k likvidaci KSČ, k likvidaci milicí a státní bezpečnosti. Podle jeho slov „podpořil zajímavý československý experiment.“
Západní hranice ČSSR byly otevřené, začaly se likvidovat pohraniční zábrany a opevnění.
Na stránkách Mladé fronty se objevovaly „názory čtenářů“ jako, že : „o účasti v socialistickém táboře před 23 lety rozhodovali staříci a dnešní mládež s nimi nesouhlasí.“
V Mladé frontě se také psalo: „Zákon, který přijmeme, musí zakázat veškerou komunistickou činnost v Československu. Zakážeme činnost KSČ a rozpustíme ji. Spálíme knihy komunistických ideologů – Marxe, Engelse, Lenina“.
Lidem byla vštěpována myšlenka, že ze strany SRN nehrozí žádná hrozba, že by se mohlo uvažovat o návratu sudetských Němců do země, přičemž noviny General Anzeiger (SRN) napsaly: „Sudetští Němci budou očekávat od Československa, osvobozeného od komunizmu, návrat k Mnichovské dohodě, podle které Sudetská oblast v r.1938 připadla Německu“. Na listopad 1968 byl naplánován sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu v Karlových Varech.
Redaktor českých odborových novin „Práce“ Jiříček řekl německé televizi: „V naší zemi žije kolem 150 tisíc Němců. Můžeme doufat, že ostatních 100 – 200 tisíc by se mohlo do vlasti vrátit o něco později“.
S cílem vytvoření v ČSSR situace, která by napomohla vystoupení Československa z Varšavské Smlouvy, Rada NATO vypracovala program „Zefir“. V červenci začala pracovat speciální Centrála pro pozorovaní a řízení, kterou američtí důstojníci nazvali „Štáb úderné skupiny“. Ve skupině bylo víc jak 300 pracovníků, mezi nimiž byli důstojníci rozvědky a političtí poradci. Centrála třikrát denně hlásila štábu NATO informaci o situaci v ČSSR. Později jeden představitel štábu NATO prohlásil: «I když kvůli vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a uzavření Moskevské dohody speciální Centrála nakonec neřešila úkoly, které před ní stály, její činnost byla a stále zůstává cennou zkušeností do budoucna.“
Další události jsou všeobecně známé – jednání vedení SSSR a ostatních zemí Varšavské smlouvy s československým vedením v Praze, Drážďanech, Varšavě, Čiernej nad Tisou, zvací dopis konzervativního křídla KSČ.
V noci na 21. srpna 1968 vstoupila vojska SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska na území Československa.
Bilance obětí na životech celkově za dobu celé sovětské tzv. „okupace“ (od 21. srpna 1968 – do 21. června 1991, za 23 let) je 400 lidí, z toho do konce roku 1968 137 lidí, přičemž ve většině případů to byly dopravní nehody, tragické náhody a neúmyslná zabití mnohdy i zcela zbytečně úmyslně vyprovokovaná. V některých zdrojích se můžeme také dočíst, že ruští vojáci vypovídali o ostřelovačích na střechách domů Václavského náměstí a v okolí rozhlasu, kteří stříleli jak směrem k občanům, kteří se na ulicích shromáždili, tak směrem k ruským vojákům (podobnost s událostmi v Kyjevě r. 2014 čistě náhodná).
Je těžké si představit, že by za německé okupace dav Čechů s vlajkami obestoupil německé tanky a pokoušel se je zapálit, nebo popsat barvou, jako se to dělo v srpnu 1968 se sovětskými tanky. Němci by okamžitě zahájili palbu. Čeští občané si toho byli vědomi, takže to ani nezkoušeli.
Na některé události mají různí historici odlišný pohled.
Historik Spicyn na otázku, zda operace Dunaj zabránila třetí světové válce zmiňuje, že den před zahájením operace armád Varšavské smlouvy Brežněv zavolal americkému prezidentovi Johnsonovi, aby zjistil jeho reakci na vstup sovětských vojsk do Československa. Ten odpověděl, že se jedná o ruskou sféru vlivu a vnitřní záležitosti. Německé jednotky, které tvořily páteř sil NATO umístěných v SRN, by se nikdy neodvážily vstoupit do vojenského konfliktu se SSSR kvůli Československu. Neudělali by to ani Američané.
Na druhou stranu vojenský tlumočník, spisovatel, historik, důstojník generálního štábu VS RF Jurij Galuško, přímý účastník událostí, ve své knize „Československo - 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucna“ popisuje případ, kdy americká vojska (tanková kolona 1.a 3. americké divize) vstoupila z území Německa na území ČSSR. Vše se prý dělo pod záminkou natočit dokument o událostech r. 68 v Československu. Tuto tankovou kolonu zastavila kolona sovětských tankistů a oznámila veliteli, že jsou obklíčení a doporučila vrátit se, odkud přijeli. Velitel americké kolony se podle Galuška omluvil za svůj chybný manévr – spletl si prý německou krajinu s československou.
Verze s tanky se jeví jako málo pravděpodobná, ale ať už tam tanky byly nebo nebyly, v zájmu nadnárodního řízení, tedy globálních elit, nebylo rozpoutání třetí světové války, SSSR už kapituloval podpisem dohody o uznání dluhu společnosti Lena Goldfields.
Hlavním cílem „operace“ Pražské jaro, kterou se podařilo silám Západu zorganizovat, bylo vyprovokovat SSSR k vojenské reakci a tím zdiskreditovat SSSR a socialistický systém, vyvolat bezmeznou rusofobii mezi státy Varšavské smlouvy (zejména u Čechů). Průběh invaze měl u lidí vyvolat obrovský šok a odpor, který byl spolehlivou živnou půdou pro nenávist nejen k Rusům, ale přes ně i ke společenskému systému, který reprezentovali. Reformy, činnost klubů a médií, která štvala proti SSSR a proti socialismu … to vše probíhalo pod patronátem západních rozvědných agentur za účelem vzniku té "správné atmosféry" ve společnosti.
Práce médií v této době je dokonale ukázána v některých dílech seriálu 30 případů majora Zemana, ostatně srovnejte, jak se chovají média dnes.
Události r. 1968 pak vedly k listopadu 1989. Na Československu byly vyzkoušeny různé metody rozložení státu zevnitř, které byly později využity tady i jinde.
Poté byl v plánu rozpad SSSR, vytvoření SSSR č.2 na marxistickém základě, v úvahu připadal i monarchistický projekt, přeformátování USA a likvidace liberalizmu. Sovětský Svaz se rozpadl díky vnitřní zradě, ale další vývoj nešel podle původních plánů. To by však bylo na jiný článek.
Výmluvným je vyjádření Henryho Kissingera o Pražském jaru na otázku, proč Američané Československu nijak nepomohli: za prvé dodržovali jaltskou dohodu o sférách vlivu. Za druhé pro amerického prezidenta bylo důležitější, aby se uskutečnila, bez ohledu na vše, jeho cesta do Moskvy k jednáním o jaderných zbraních. A za třetí si vůbec nepřáli, aby Pražské jaro ‚zvítězilo‘ a prokázalo přednosti ‚socialismu s lidskou tváří‘. Pro ně naopak bylo podstatné, aby socialismus vůči kapitalismu neprokázal žádné své kvality.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
