Představa, že parta tak nesourodých partiček a individualit by tuto zemi vyvedla z krize, je něco jako novoroční vtip. Tolik partikulárních zájmů, tolik individualit, pro které je obraz v zrcadle důležitější než oni sami, nezachrání ani pár normálních, kteří se ze zoufalství chytají stébla.

Parta mnohých, která se dá dohromady těsně před volbami, aniž je prověřena časem, poznáním sebe sama, natož pak aby měla alespoň základní demokratickou strukturu, jednotící prvky a silného vůdce, je větším hazardem proto Českou republiku než těžce zraněná ODS a rozhádaná sociální demokracie. Ty dvě strany jsou alespoň předvídatelné, zatímco u uskupení Hlavu vzhůru nevíme nikdy, co vlastně hodlá páchat, čeho je schopno, a zda není schopno všeho…

Už ten název – Hlavu vzhůru – nás mate. Kdo má dát hlavu vzhůru? Pravicový volič? Jak může, když ho k tomu nabádá prezidentská kandidátka za KSČM?