Prokázání korupce je vysoce komplikované a důkazní síla „pouhého“ svědectví je nezřídka nedostatečná. Častým jevem jsou pak vzájemně se vylučující svědectví. Právě proto často rozhodují různé záznamy a nahrávky, které zcela jasně prokážou kriminální činnost.

Máte pocit, že pořizování záznamů o korupci by měla provádět výhradně policie či tajné služby? Kdepak – toto je hluboký omyl. Policie má značně usnadněnou práci, pokud svoji operativní technikou naváže na již pořízený záznam či nahrávku. Občas je pro policii dokonce nemožné prokázat kriminální činnost pomocí operativní techniky z důvodu časové prodlevy. Toto potvrzují i zkušenosti NFPK a toto tvrzení lze prokázat na řadě modelových příkladů. Například v roce 2013 navštívili inspektoři práce pražskou restauraci I love mama a majiteli této restaurace panu Kaštilovi sdělili, že mu mohou udělit téměř likvidační pokutu, k čemuž pravděpodobně neměli oprávnění. Podstatný je ovšem fakt, že obratem nabídli prominutí pokuty výměnou za úplatek 50 tisíc Kč. V této situaci pan Kaštil neodmítl poskytnout úplatku a pochopitelně s jejím poskytnutím ani nesouhlasil. Sdělil, že musí tuto věc promyslet a domluvil se na další setkání. Zde ovšem dochází ke zcela klíčovému okamžiku. Pan Kaštil zcela samostatně pořídil nahrávku z tohoto rozhovoru a vydal se na policii. Další nahrávání již pak probíhalo v režií policie až do zadržení inspektorů přímo při převzetí úplatku. Tento modelový příklad je jakýmsi návodem k tomu, jak by se člověk měl zachovat. Podařilo by se zkorumpované inspektory dopadnout, pokud by je pan Kaštil úplatek odmítnul, nepořídil nahrávku a později by tuto svoji zkušenost pouze popsal policii? Dopadení inspektorů by bylo násobně složitější nebo dokonce i nemožné.