Vždy je možné odevzdat neplatný hlasovací lístek. Další možnost je volit takového kandidáta, který je mi nejmilejší, bez ohledu na to, jaké jsou jeho šance na postup do druhého kola. Jinou variantou je taktizovat a volit toho, kdo je mi bližší z kandidátů s nadějí na postup.

Anebo je zkrátka možné dát hlas tomu, koho ve skutečnosti sice vůbec nechci, ale kdo má největší šanci porazit uchazeče, kterého se nejvíce děsím.

Každá z těchto variant má svoji logiku. Pokud máte pocit, že volba prezidenta je šaškárna, kdy se spousta pozornosti věnuje něčemu, co ve skutečnosti není podstatné, má svůj smysl k volbám nechodit. Přímá volba prezidenta může dříve či později narušit stabilitu našeho politického systému. Navíc tento způsob volby posiluje tendenci veřejnosti svěřit se do rukou hradního pána, který nám bude moudře a spravedlivě vládnout, místo abychom se snažili zlepšovat fungování demokratických institucí a učili se spravovat si své záležitosti sami. Podle Petra Pitharta se za určitých okolností může jednat i o nastoupení cesty k diktatuře. Ti, kteří s volbou nesouhlasí, mohou svůj postoj vyjádřit tak, že se ve volební místnosti vůbec neobjeví.