V této souvislosti zaznívají výroky o tom, jak je současná mladá generace mužů líná a změkčilá. Prý by jim prospěla základní vojenská služba.
Dokonce i některé průzkumy veřejného mínění volají po jejím návratu. Objevují se také vzpomínky těch, kteří vojnou prošli. Přestože nešetří kritikou, ve výsledku se shodují na tom, že jim mnohé dala a dnešním klukům chybí.
Zavedení základní vojenské služby se zatím nechystá. V kontextu mezinárodní situace i letošního 70. výročí konce 2. světové války je však legitimní přemýšlet o tom, zda její zrušení hodnotit pozitivně, nebo zda je na místě lítost a úvahy o jejím obnovení.
Vše se odvíjí od toho, jakou funkci má základní vojenská služba plnit. Má jít čistě o budování armády a aktivních záloh? Něco takového lze jistě zajistit i skrze profesionální armádu a dobrovolné přihlášení se k aktivním zálohám.
Je cílem zapojit do obrany co nejvíce obyvatel, aby se tím potvrdil vztah k vlastní zemi a ochota za ni i bojovat? Takový vztah se ale musí vytvářet na mnoha různých úrovních. Pokud se tak neděje, nestačí se spoléhat na to, že vznikne spolu s podílem na obraně státu.
Musí se podporovat i tím, že stát se snaží svým občanům zajistit co nejlepší životní podmínky a pomáhá těm, kteří se dostanou do úzkých.
Nebo má být základní vojenská služba především iniciačním obřadem, který uvádí mladého člověka do světa dospělých? Na vojně je třeba se postarat sám o sebe, překonávat překážky a zvládnout celkově náročné prostředí. Armáda se tak stává svého druhu výchovnou institucí.
Musí ale být něco takového nařízeno a organizováno shora? Proč se každý o svůj rozvoj v této oblasti nemůže postarat sám? Kdo to hodí za hlavu, dříve či později se mu to pravděpodobně připomene.
S výchovou souvisí další funkce základní vojenské služby – disciplinace. Potřebuje stát strukturu, která učí občany jisté kázni a disciplíně, a zároveň také zvyšuje jejich fyzickou a psychickou odolnost?
Institucí s touto funkcí najdeme více. Kromě těch na dobrovolné bázi sem patří i samotná nutnost chodit každý den do práce či právní řád jako takový.
Bědování nad tím, že muži jsou změkčilí, ale nakonec spíše než se zrušením základní vojenské služby souvisí s celkovou liberalizací životního stylu, která u nás proběhla po listopadu 89. Přispělo k ní i ukončení základní vojenské služby, ale nejenom.
Lidé se začali rozhodovat podle toho, co jim samotným v danou chvíli více vyhovuje a méně se omezovat nějakými závazky. Projevilo se to v nárůstu počtu rozvodů, ve výběru vysokých škol či v oddalování zakládání rodiny.
Nyní se objevuje určitý protipohyb, touha zase trochu utáhnout šrouby. Volání po základní vojenské službě je toho součástí. Společenská debata na toto téma je oprávněná, jen aby se to neutáhlo zase moc „fest“.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
