Buď se ČSSD přikloní k Janu Švejnarovi či Jiřímu Dienstbierovi. Nyní se Jan Švejnar nechal slyšet, že si chce zachovat pozici nestranického kandidáta. Proto po debatě obou kandidátů, kterou ČSSD pořádala v Ústí nad Labem, odmítl v dalších podobných diskusích vystupovat.

Nejužší vedení strany tak podle mne přivedlo ČSSD do pasti, která nemá snadné východisko. Člověk by čekal, že nejsilnější strana v zemi přijde s jedním jasným kandidátem, za kterého se celou svou vahou postaví. Nemuselo by se jednat o osobnost, která nějak výrazně boduje v průzkumech veřejného mínění. Ty nakonec vždy do velké míry odráží to, o kom se jako o případných prezidentských kandidátech mluví a kdo je aktuálně mezi veřejností známý.

Politické grémium si ale před několika měsíci vybralo Jiřího Dienstbiera a Jana Švejnara. Prvně jmenovaný je jistě dobrým sociálně demokratickým kandidátem. Je zásadový. Nelze ho nařknout z toho, že by nevyznával sociálně demokratické hodnoty a zároveň se v jeho případě dá zužitkovat i to, že v rozhodujících okamžicích je schopen se postavit i své vlastní straně. Jeho nedostatkem však je, že i Dienstbierovi stoupenci přiznávají, že jeho hlavní úkol je někde jinde než na Hradě. Jiří Dienstbier by měl pracovat uvnitř strany, snažit se o její očištění a v blízké době třeba také sbírat politické ostruhy v případné vládě ČSSD a snažit se, aby neskončila jedním velkým fiaskem. Navíc se obávám, že Jiří Dienstbier není osobou, za kterou by ČSSD dokázala stát a jednotně ji prosazovat.