Když se česká veřejnost ocitne pod geopolitickým tlakem, má tendenci se rozpoltit mezi východ a západ. Bylo tomu tak v době ohrožení Československa nacistickým Německem v roce 1938 i za německé okupace 1939-45 a také za Pražského jara 1968.
Zdálo by se, že když je Česká republika už od roku 1999 členem NATO a od jara 2004 v Evropské unii, tak jsou otázky zahraničně – politické orientace českého státu vyřešeny. Jak se bohužel ukazuje, není tomu tak. Nejnovější události znovu vyvolaly napjaté diskuse a dokonce i protesty.
Světové tiskové agentury nedávno oznámily, že jediným prezidentem ze zemí unijní osmadvacítky, který navštíví Moskvu v rámci oslav 70. výročí konce druhé světové války bude Miloš Zeman. České veřejnosti to byl nucen vysvětlovat nejen Hrad, ale i předseda české vlády. Český prezident by mohl uctít památku 150 000 padlých osvoboditelů Československa daleko lidštěji a politicky prozíravěji, kdyby zůstal doma. Značná část Čechů totiž kritizuje prezidenta, že dal přednost asistování Vladimiru Putinovi na Rudém náměstí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz