Očekávání, že ekonomické sankce Západu proti Rusku a zákaz cestování do EU a USA pro ruské úředníky přispějí k ukončení agrese Kremlu vůči sousednímu státu se však ukázalo jako nebezpečná politická naivita.

Snad každý student historie ví, že se dějiny učí proto, aby se z nich lidé poučili a neopakovali chyby minulosti. Zdá se ovšem, že vrcholní politici USA a EU uvedené pravidlo neznají.

Několik příkladů. Koncem dvacátých let minulého století zakázaly západní země Sovětskému svazu možnost platit za nakupované stojírenské technologie ruským zlatem a donutily Kreml platit za zboží obilím. Toho však SSSR neměl dostatek a tak sovětská vláda zorganizovala násilné odebírání obilí rolníkům. To vedlo k vypuknutí hladomoru v letech 1932/33 a k smrti 10 miliónů lidí, zejména ukrajinské národnosti. Pro moskevské vedení byly životy lidí ničím a uskutečnění imperiálních a utopistických plánů mělo přednost. Když před českým občanem vyslovíte jméno Neville Champerlain nebo Edouard Daladier, tak vám každý řekne, že jde o politiky z Velké Británie a Francie, kteří se naivně domnívali, že politikou appesementu (ústupků) zabrání Adolfu Hitlerovi vyvolat válku. Všichni víme, jak to dopadlo. Co tedy očekávali a na co se spoléhali francouzský prezident Holland a německá kancléřka Merkelová, když podepisovali dohodu s prezidentem Vladimírem Putinem v únoru 2015 v Minsku? Cožpak neměli ve škole dějepis? Nějak se mně nechce to nazvat naivitou…