V úplném počátku se komíny vložkovaly různými kovovými materiály, ať už to byl povrchově upravený pozinkovaný plech či silnostěnný hliník, až postupně v tomto oboru převládl jediný materiál: hliníkový plech. Nejčastěji se tedy instalovaly rovné roury vyrobené z dílensky falcovaného hliníkového plechu tloušťky 0,63 mm a ohebné komínové vložky z hliníkového pásku, běžně označované symbolem AL H400.

Protože v současnosti jsou již tyto spotřebiče zhruba deset let za hranicí životnosti, je nezbytné je vyměnit. Topenáři, kteří výměnu provádějí, i majitelé objektů však mnohdy zapomínají na to, že omezenou životnost mají obdobně jako spotřebiče paliv i komínové vložky. Naše legislativa přitom na toto úskalí pamatuje: Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, uvádí, že před výměnou spotřebiče paliv by měla být provedena revize spalinové cesty.

Pokud by to tak fungovalo i v praxi, případné závady komínových vložek, způsobené jejich korozí, stavebními zásahy apod., by byly odhaleny a nedocházelo by ke škodám na majetku a ohrožení zdraví a života uživatelů. Bohužel to tak ale nefunguje, firmy v mnoha případech mění spotřebiče bez revize spalinové cesty.

Zkusme si tedy na modelovém případu výměny spotřebiče na zemní plyn podrobněji popsat, jaké činnosti se při revizi spalinové cesty provádějí a jak je možno jejich prostřednictvím předejít škodám na majetku a zdraví osob. Pro odborníky pouze dodávám, že tento článek si nedělá ambice řešit problematiku komplexně, ale pouze z pohledu spalinové cesty. Neřeší tedy například bezpečnost odvodu spalin z pohledu dostatečného přívodu spalovacího vzduchu po výměně oken apod.