Pamětní deska na stěně Českého panského klubu v Obecním domě s plaketami Aloise Rašína, Františka Soukupa, Jiřího Stříbrného, Antonína Švehly a Vavra Šrobára, která připomíná historické události spjaté se vznikem Československé republiky v roce 1918.

Jaro 1918 se dá nazvat dobou velkých národních manifestací, jednou z nich byla i slavná Národní přísaha, realizovaná 13. dubna v prostorách Obecního domu. Čeští politici si začali od léta uvědomovat, že se začíná monarchie hroutit a nestačí dělat slavnostní akce, ale začít podnikat i konkrétní politické kroky. Mezi ně patřilo ustavení Národního výboru jako reprezentativního orgánu české politiky. Jeho zakládající schůze se konala opět v Obecním domě 13. července, a od té doby zde Národní výbor také úřadoval (socialistické strany založily v září 1918 ještě Socialistickou radu, která pak měla své kroky koordinovat s Národním výborem). Navzdory tomu se však její členové pokusili vyhlásit samostatnost už 14. října během generální stávky proti vývozu potravin ze země. Tehdy však rakouská moc něco takového ještě nepřipustila. Během čtrnácti dnů se běh dějin zrychlil a jedna důležitá událost střídala druhou. Císař Karel vydal manifest, v Paříži vznikla první československá vláda, T. G. Masaryk zveřejnil washingtonskou deklaraci.

V této atmosféře přišel den D, 28. říjen 1918. Alois Rašín dostal 27. října večer poměrně obsáhlou telefonickou zprávu o situaci v hlavním městě monarchie. Byl to muž skutečně strategického uvažování, který dokázal bravurně zvládat vypjaté momenty. Skoro celou noc probděl a promýšlel alternativy, jak nejlépe situaci očekávaného rychlého zhroucení monarchie zvládnout. Brzy ráno se nejprve členové vedení Národního výboru sešli v bytě agrárního předáka Antonína Švehly, který byl pro všechny přirozenou politickou autoritou. Zde se domluvili, že pro případ kapitulace převezme vládu Národní výbor. Švehla dostal pověření, aby získal pod kontrolu Obilní ústav. Situace na konci války byla krajně nepříznivá, obyvatelstvu ve městech se nedostávalo základních potravin, zásobování vázlo. A hlad se stává důležitou potravou každé revoluce. Praha se rovněž obávala zbolševizovaných živlů z Ruska. Tomu chtěl Národní výbor předejít.

Skoro ve stejnou dobu, dopoledne 28. října dostaly pražské redakce informace o nótě ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, v níž deklaroval souhlas s body prezidenta Wilsona, které stanovil jako podmínku pro zahájení mírových jednání. Ty mimo jiné předpokládaly i sebeurčení států bývalé monarchie. Kolem novinových vývěsek Národní politiky začal houstnut dav lidí, jenž pochopil nótu jako obnovení české samostatnosti. Na Václavském náměstí se objevily první červenobílé vlajky, začaly padat úřední odznaky s velkým dvouhlavým orlem. Symboly monarchie strhávali z uniforem také čeští vojáci.