Nikdy mě nezajímala politika, ale vždy umění. Také proto jsem byl nedávno v kostele sv. Ducha na Starém Městě pražském. Je tam totiž veliká, původně gotická a později barokně upravená, socha Piety. Panna Marie má na klíně zmučené tělo Ježíše sneseného z kříže. 

Místo toho, abych se věnoval dějinám umění, jsem se nakonec věnoval plakající ženě sedící v kostelních lavicích. Vyprávěla mi příběh své země. Příběh o Arménii. Arménská diaspora se totiž v kostele sv. Ducha účastní bohoslužeb. 

Byl to dlouhý rozhovor o dějinách země; o přijetí Křesťanství, o věrnosti Římu, o tradicích, zvycích a vůbec o životě prostých lidí. Vedl mě k zamyšlení, co jsme vlastně my, žijící v srdci Evropy, udělali pro tuto zemi. A co pro ni udělal Západ a co Východ.    

Při bojích v Náhorním Karabachu byly v minulosti stejně jako nyní opakovaně poškozovány přírodní a historické lokality i architektonické památky.