Pouhé proklamace pro co taková strana je, co žádá, co nechce apod., jsou spíše postojem než politickým programem. K němu je totiž třeba nabídnout i skutečná řešení. A k nim je třeba mít i potřebné know-how. Tedy to, co tzv. alternativním stranám často chybí. A po pravdě ani to často nepostrádají. Skutečná alternativa se také nemůže spojovat se stávajícími parlamentními stranami, které jsou či předtím byly ve vládě, neboť jim tak jen upevní jejich často slábnoucí pozice a sama se stane užitečným idiotem.

Před několika dny vyšel článek L. Mana pod názvem „Při volbách si vzpomeňme, jak kdo hlasoval o našem tažení proti Rusku“. Jsem toho názoru, že při volbách je třeba vzpomenout si i na další nebezpečí, která ohrožují životy našich občanů, existenci našeho státu a jeho další rozvoj.

Kterákoliv strana, která se nezabývá ve svém programu vůbec zásadním ohrožením ČR (a teď nemám na mysli jen migranty, nýbrž i nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem, snahy o zrušení Benešových dekretů, snahy o pohlcení ČR Německem a některé další vč. těch zásadních ekonomických), nemůže být subjektem, k němuž se skutečná alternativa může přidávat. Té totiž nejde a ani nemůže jít o komerční projekt. Rozdíly jsou především programové. Jsou ale i strategického charakteru.