Ve svém nedělním rozhovoru pro televizi CBS prezident Barack Obama nešetřil sebekritikou ve vztahu ke svým minulým krokům vůči Sýrii a Iráku. Je to pochopitelné: sebekritika vždy oslabuje kritiku ze strany opozice. Bez minimálního pokání nelze voličům vysvětlit, proč prezident stále více zapojuje americkou armádu do válečných operací v Iráku, odkud ji teprve před třemi roky stáhnul, což slavnostně prohlásil za své velké politické vítězství.

Pochybnosti ohledně tohoto kroku, který jeho oponenti již tehdy pokládali za uspěchaný, ovšem v jeho rozhovoru ani nyní nezazněly. Prezident stále trvá na tom, že by křehká rovnováha, která mu před třemi lety umožnila stáhnout z Iráku americká vojska, trvala dodnes, kdyby v sousední Sýrii nevypukla krvavá občanská válka. Na syrských bojištích se rozdrcená Al-Káida přerodila do Islámského státu, který se pak vrátil do Iráku posílen a zocelen.

Bez odpovědi zůstala otázka novinářů, do čeho se přerodí Islámský stát, bude-li stávající koalicí rozprášen tak jako kdysi Al-Káida? Současná pozice Bílého domu spočívá v tom, že hodlá vycvičit a přezbrojit umírněné křídlo syrského hnutí odporu. Předpokládá se, že až toto křídlo bude vskutku bojeschopné, dokáže porazit jak armádu Bašára Asada, tak oddíly islamistů. To se však zdá být úkolem na hodně dlouhé lokty.