Nicméně již samotné nařčení z pravděpodobnosti či možnosti jakési spolupráce se StB, vyvolal na politické scéně patřičné dusno ani ne tak z nějakých faktických a racionálních důvodů, ale hlavně z principu potřeby tzv. házení klacků pod nohy. Mezi pravicovými opozičními politiky se prostě našel důvod, jak A. Babišovi zkomplikovat život, potažmo práci ve vládě, protože prý není možné, aby člověk spolupracující (před pětadvaceti či více léty) s StB vykonával tak vysokou funkci. Jako vždy tito pánové (případně dámy) nepřipouští fakt, že pan Babiš byl řádně zvolen a to až tak, že jeho hnutí ANO se dostalo (právě na jejich úkor) až do vlády. Andrej Babiš byl řádně zvolen v regulérních volbách. Není pochyb o tom, že voliči měli jisté povědomí o tom, kdo pan Babiš je, co dělá a  co asi lze od něho očekávat. Řada názorů ze strany levicových politiků (včetně KSČM) však má za to, že lustrační zákon již ztratil „svůj půvab“ a opodstatnění a že by tedy  měl být zrušen. Zcela opačného názoru je však pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, jinak také člen koalice, člen vlády B. Sobotky, který má na lustrační zákon zcela jiný pohled.

Neznám přesně jeho motivy, které jej vedou k tak podmíněnému názoru, že „budou-li koaliční partneři ČSSD a ANO hlasovat pro případný komunistický návrh na zrušení lustračního zákona, bude to (podle pana Bělobrádka) porušení koaliční smlouvy“. Hned však dodává a upřesňuje, že “tento zákon v koaliční smlouvě není, ale principiálně bychom to považovali za obejití nás jako lustračního zákona," říká sám Bělobrádek. Prostě  by si to asi do koaliční smlouvy dodatečně zakomponoval a a měly by důvody k nařčení koaličních partnerů o jejím porušení. Jak snadné, jak (s)prosté, že? Pro lidovce zůstává zrušení zákona nepřijatelné.

Skutečně nechápu, jak může existovat koaliční spolupráce (a porozumění), když existence lustračního zákona, na kterém pan Bělobrádek a jeho lidovci trvají, vystavuje šéfa koaličního partnera A. Babiše možným problémům, ne-li distanci z politiky, pokud by se snad nějaká „fousatá nebo opelichaná“ spolupráce s StB prokázala. Stejně tak to ovšem může oslabit už tak dost křehkou koalici. Pan Bělobrádek má zřejmě potřebu přihodit si nějaký ten klacek pod nohy panu Babišovi přesto, že si jsou ve vládě  partneři. Proč, ví zřejmě jen on sám. Jeho postoje a názory vůbec projevují víc než je zdrávo suverenitu a jistou povýšenost hraničící s přesvědčením, že on, resp. KDU-ČSL mají koalici tak říkajíc  v hrsti, že oni jsou tím rozhodujícím faktorem o bytí a nebytí koalice. Tak trochu to připomíná postoje VV při jejich vstupu do politiky, kdy rovněž předkládali ultimáta oběma silnějším partnerům. Jak to nakonec dopadlo, víme všichni.  O tlaku lidovců na koaliční partnery svědčí mj. i  vynucení si postů ministerstev  zemědělství, kultury a nové funkce pro vicepremiéra s pracovní náplní pro vědu a výzkum. Mám jen obavy, aby výsledky na tomto postu nebyly stejné, jako u bývalé vicepremiérky Peake, která  „bojovala“ (nebo lobovala?) s korupcí. Pro laika nic mimořádného, ovšem kdo se trochu vyzná ví, že všechny tyto ministerské posty mají bezprostřední vztah k církevním  restitucím, na jejichž platnosti, stejně jako na lustračním zákonu, lidovci bezpodmínečně trvají.

     Je to taková hra kočky s myší. Jen místo obyčejné myši je zde chytrý Miki Maus, který si dělá s kočkou co chce. V případě lustračního zákona sice ještě není nic rozhodnuto, dokonce je možné, že by pan Bělobrádek zas až tak razantně lustrační zákon neobhajoval, kdyby o jeho zrušení neusilovali právě komunisté. Tito dva kohouti na jednom smetišti se totiž zásadně nejen neshodnou, oni se nemají, kulantně řečeno, rádi. Očekávat nějaké vzájemné porozumění, nebo vstřícnost, to si může myslet nebo představit jen naprostý idealista a naiva.

     Pokud k nějakému rozhodování o lustračním zákonu dojde je otázka, jak se k tomu postaví silnější( zda-li)  partneři, tedy ČSSD a ANO. Zatím lze říct, že lidovci a Bělobrádek mají vůči oběma dost navrch. Jakkoliv lustrační zákon ztratil svůj význam a sílu jako v době jeho vzniku, je to stále nástroj, jak jej použít pro jisté cíle. Poněkud paradoxní by bylo, kdyby se lidovci vzepřeli zrušení tohoto zákona (jak to konec konců avizují). Byli by to totiž oni, kdo by porušil koaliční smlouvu nikoli v souvislosti s tímto zákonem, ale s koaliční loajalitou a jednotou koalice jako takové proti opozici.

     Na druhé straně, je-li KDU-ČSL strana pravicová, není zas až tak od věci, že v rámci jednotného postupu pravice  proti levici a komunistům zvlášť, by tímto svým nesouhlasným stanoviskem podpořili pravicovou opozici. Lze se ovšem obávat, že takové situace mohou nastat kdykoliv, protože pro lidovce je rozhodně bližší pravicová košile (TOP09, ODS), než levicový kabát (ČSSD, KSČM)! No, nebude to mít  Sobotka, ani Babiš s panem Bělobrádkem snadné. Kdyby to nemělo dopad a vliv na občany, mohlo by nám to být lhostejné, bohužel však  všechny takové na pohled drobné šarvátky a bojůvky mohou a zcela jistě budou mít dopad na společnost a občany. Zkušeností z posledních let je víc než dost. A to nemůže být nikdy dobré, ovšem u koalice s rozdílnou ideologií to asi ani jinak být nemůže.