Paní Šiklová v rozhovoru pro Parlamentní listy (ZDE) se např. vyjadřuje k prezidentovi Zemanovi s tím, že jej peskuje za způsob jeho, dá-li se to tak nazvat, vládnutí. Přesněji, že by si měl uvědomit, že v Česku není prezidentský systém a že by měl přestat dělat obstrukce při jmenování nové vlády. Stejně jako jsem vyslovil názor na okopávání kotníků M. Zemanovi panem Stiegerwaldem se musím vyjádřit i k názoru a sdělení paní Šiklové. Chci tedy paní Šiklové vzkázat, že se mění doba, mění se časy a mění se i lidé (nejen) ve vrcholných funkcích. Časy, kdy slova, názory, projevy a činnost měly oporu v čase, tedy před 25 lety a víc nazpět, dnes již ztratily na půvabu, ale hlavně na aktuálnosti, síle a významu. Chápu, že pro řadu lidí názory a stanoviska od paní Šiklové jsou nebo mohou být vodou na mlýn, pro jiné však pouhé mlácení prázdné slámy.
Pokud si i paní Šiklová myslí, že by prezident měl být skutečně jen automat na podpisy, na přikyvování hlavou na kdejaké duchaplné (spíše slaboduché) stanoviska lidí, kteří si ne že něco přejí, ale přímo to vyžadují, s cvakáním podpatku tyto požadavky blahosklonně plnit, aby tak naplnil jejich vize o demokratické funkci prezidenta v parlamentním systému pak snad již seznala ( spíše však ne), že to od M. Zemana nemůže ani očekávat, ani chtít. Zcela jistě chce i paní Šiklová nadále zůstat tím čím je, stejně tak i M. Zeman se nehodlá kvůli „zbožnému přání svých odpůrců a jejich kritice“ měnit, podčiňovat ,ohýbat hřbet a držet jazyk za zuby. Ono to totiž v případě Miloše Zemana vyjde na stejno, protože pokud je takový jaký je, je to špatně. Pokud by ovšem byl jiný, třeba tak jak si to někteří přejí, bylo by to zase špatně. Jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Tady totiž nejde o to, co a jak Miloš Zeman dělá, tady jde totiž o princip, o osobu Miloše Zemana jako takovou. Není tajemstvím, že přáním poměrně velké (jisté) části občanů bylo zvolení Karla Schwarzenberga do funkce prezidenta, což se naštěstí nestalo. Nepochybuji, že paní Šiklová patří mezi ně a to jaksi samo o sobě vypovídá, jak se k roli vítězného prezidenta Miloše Zemana bude stavět. Že mu nebude tleskat a pochlebovat mu je jasné. Takže jí nezbývá, než se k němu stavět jako v tomto případě. Tak už to na světě chodí.
Fakt, že paní Šiklová peskuje nejen pana prezidenta, ale i občany, považuji za vědomé přezírání skutečností o stavu společnosti, což v jejím postavení socioložky je víc než zarážející. Vzkazuje-li občanům, aby si přestali stěžovat, protože jak říká, „Česko na tom není tak hororově, jak nám média namlouvají“, pak se chci touto cestou paní Šiklové zeptat, komu tedy mají občané věřit, zda jí nebo médiím, resp. komu? Problém je totiž v tom, že ani ona, ani media nemluví či nepíší pravdu. Jenže není-li kdo jiný, aby vyjevil skutečnou pravdu a stav věci, občané nemají mnoho na výběr a nezbývá jim než věřit tomu, jaké informace dostávají (pokud se náhodu stane a dopídí se pravdy, jsou takové zprávy dementovány s tím, že to jsou provokace komunistických pohrobků apod.). Paní Šiklová místo aby se s těmito „výtkami a kritikou“ obrátila přímo na média, které obviňuje jako zdroj špatných zpráv, svoji kritiku namíří do řad občanů. Chce tím snad naznačit, že občané jsou hloupí, když věří mediím a ne jí nebo jí podobným lidem? Třeba V. Klausovi, který nám takové hodnocení předložil tuším před 3 roky v Novoročním projevu? Že by se od té doby už nic špatného nestalo, resp. že by se situace už natolik vylepšila, že jakékoliv nářky a stížnosti jsou neopodstatněné, že je to fňukání nespokojené hrstky občanů?
Co opravdu nechápu jsou postoje a názory některých lidí, kteří jakoby ani nežili mezi námi. Samozřejmě že žijí, jenže na rozdíl od lidí, kteří jsou nezaměstnaní (cca 700 tisíc občanů) lidí, kteří jsou odkázáni na různé dávky, příspěvky, podpory apod. lidí bez domova, lidí starších a starých, nemocných a postižených, si tito lidé žijí jako prasata v žitě (neurážím, je to staré české, poctivé přísloví). Vyslovit názor, že "Česko na tom opravdu není tak špatně, jak se nám pořád zdá, že ekonomicky jsme na tom nyní tak, jak jsme nikdy nebyli. Celá Evropa je na tom dobře” může jen člověk,který o skutečném stavu společnosti, kterou tvoří většina občanů, z nichž je podstatná část nezaměstnaná, nemá ani ánunk! Nebo má a pak veřenosti vědomě lže. Už se totiž chce jen dodat, že celý svět je na tom dobře, není žádná krize, nejsou žádné politické, národnostní, válečné problémy, prostě žijeme si jedna báseň!
Nevím , jak by se paní Šiklová vyjadřovala v případě, že by např. její syn nebo dcera byli nezaměstnaní, odkázáni na podporu nebo dávky, notabene které nejsou ani pravidelně vypláceny a lidem to dělá nemalé, mnohdy až exitenční potíže a problémy. Jenže chtít po ní, resp. po lidech na její úrovni, aby se vcítili do stavu a situace těch, co jsou hluboko pod jejich možnostmi a úrovní, je opravdu, ale opravdu nemožné. Jsme-li u peněz, nebude od věci zmínit její názor na intervenci ČNB do české koruny. Paní Šiklová přiznává, že není ekonomka, přesto se k věci vyjadřuje ne-li odborně, tak dost fundovaně. Nemyslím však, že by její názory byly relevantní, protože sama o těchto věcech mluví poněkud s despektem, protože ani ona není stoprocentně přesvědčena o správnosti kroku ČNB. O tom svědčí její slova: “Pokud je zásah ČNB správný, tak by se mělo vše v dobré obrátit." Pokud by však byl nesprávný, k tomu se už paní Šiklová nevyjadřuje. Přesto lidem předává rozumy ve smyslu co kdyby, jak by, kdyby a pod. Nevím- li něco stoprocentně, nejsem-li o tom skálopevně přesvědčen, raději mlčím.
Paní Šiklová však uvažuje jinak, ona přece má právo být jiná, být nad věcí, protože byla chartistka, jak se uvádí ve výše uvedeném článku. Zmiňuji to proto, že i mezi chartisty bylo dost “vychcánků”, kteří svou roli později využili, mnohdy zneužili a ne vždy zrovna k těm nejčestnějším úmyslům. Netvrdím, že to platí o paní Šiklové, jen mi jaksi vadí, že v jejím, ale i v jiných případech, se takové přívlastky či označení pomalu dostává téměř na úroveň titulů. Nechápu, proč se musí veřejnosti dávat stále na odiv jejich (byť možná příkladné) občanské postoje. Buďto to považovali za svou občanskou povinnost, dělali to nezištně a z osobního přesvědčení (čemuž dost možná v tu dobu mohlo být), nicméně doba se mění a myslím, že po 25 letech není nutné z nich dělat bůhví jaké hrdiny, které je třeba stále připomínat. Jsou i jinni bezejmenní hrdinové, po kterých neštěkně ani pes. Všem však patří čest a sláva, ale i tady platí, že skromnosti není nikdy dost!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
