Netvrdím, že v rámci restituce si tito lidé, jako skuteční korupčníci, říkali nebo budou říkat o peníze a plnit si tak své kapsy nebo konta. Jsou však jiné způsoby, jak se k nim dostat, takže jejich boj a úsilí o naplnění záměrů církevních restitucí je vcelku pochopitelná. Budeme-li činnost našich církevních představitelů posuzovat z pohledu samotného papeže Františka, potom stačí pochopit jeho slova: „ Je třeba říct si pravdu: korupce je hřích, který je na dosah a jehož se dopouští ten, kdo má ekonomickou, politickou či církevní pravomoc nad druhými. Tento hřích je na dosah, protože kdo má nějakou pravomoc, cítí se mocný, cítí se skoro Bohem!“, abychom si uvědomili, jak blízko jsou naši preláti tomuto pokušení a jaká tedy může být skutečnost, když je jim dána ona zmíněná církevní pravomoc. Dost jasně ji prezentují ve svých postojích i prohlášeních, ba co víc, s nemalým úsilím se tuto věc, přes řadu faktů, argumentů a historických skutečností,  snaží obhájit! Třeba proto, že tím dojdou k jistému sebe uspokojení a zadostiučinění vůči zlodějským komunistům, kteří tak bezostyšně církev okradli!!!

Pochybnost o nepodlehnutí korupčního hříchu je o to závažnější, že kardinál D. Duka osobně informoval papeže Františka o stavu či průběhu církevních restitucí  v ČR, přičemž zdaleka, jak by se dalo od církevního hodnostáře očekávat, neříkal pravdu, neboť informoval papeže způsobem tzv. „k obrazu svému“ tedy, jako by v ČR s církevními restitucemi, až na nepatrné výjimky, panovala shoda napříč politickým i občanským spektrem. Tomu tak nebylo a není ani zdaleka. Jestliže v současnosti poněkud utichla vlna hlasitých protestů a aktivit za zneuznání církevních restitucí, je to především z důvodů ochablého zájmu ČSSD, která měla před volbami otázku církevních restitucí jako jeden z hlavních taháků a slibu pro voliče, ale už po krátké době vládnutí s koaličními partnery, především KDU-ČSL, byla „žízeň“ sociálních demokratů po politickém řešení církevních restitucí poměrně rychle uhašena.