Pane Laudáte,

jak se dočítám v Parlamentních listech, ve svém (blíže neupřesněném) komentáři jste se pustil do (rovněž blíže neupřesněného) bilancování, ve kterém jste však kriticky hovořil zejména o přijetí 40 syrských sirotků. Chápu, že jako předseda Klubu angažovaných nestraníků jste součástí opozice a proto se Vám i zalíbil nápad europoslankyně paní M. Šojdrové stran přijetí 40 sirotků z řeckých uprchlických táborů. Konstatujete, že u nás doma s tímto nápadem tvrdě narazila. V této souvislosti dáváte do příměru otázku právo lidí bát se z tisíců teroristických činů a krveprolití na Blízkém východu, ale také se ptáte, proč se bát dětí?

Pane Laudáte, smysl nápadu se sirotky se snažíte umocnit známým rčením „nehas co tě nepálí“ když říkáte, nebo si myslíte, že cizí problém se nás netýká, nejsou to naše děti. Připomínáte, že i v našich některých sociálně vyloučených lokalitách také žijí děti a část našich lidí skutečně dělá, jako by ani tahle děcka nebyla naše! Tak jen mimochodem pane Laudáte, co jste pro tyto naše české „děcka“ udělal Vy sám, můžete to nám, občanům, prozradit?