Také nepřinesli pompézní zvěsti a zprávy, jako ti tři králové z Betléma, zato nás obšťastnili proslovy, které byly, kulantně řečeno, pro nás občany nic moc. Už třeba proto, že mezi nimi neexistuje nějaká charakterová, ideologická kontinuita, osobní ani hodnotová shoda, o nějakém společném tříkrálovém poslání ani nemluvě.
Shodu však u nich najdeme v jejich hodnocení minulosti, neboť žádný z nich se k ní svou osobní zodpovědností nehlásí, přičemž každý má z té doby tunu másla na hlavě, snad jen některý více, jiný méně. Shoda rovněž existuje také v tom, že jsou schopni pojmenovat současnou situaci, případně vize a potřebu opatření k její nápravě. V tom vyniká zvláště třetí vzadu „král“ Karel, který vidí řešení naší budoucnosti v „probuzení rozumu a morální obrodě“. To jsou slova relativně pravdivá, leč otázka zní, proč se s takovou vizí obrací k občanům a ne k lidem, kterých se to týká, tedy politikům? Nebo tomu máme rozumět, že ten rozum dřímá u občanů a ne politiků, že jakkoliv je morální pokles sice obecného charakteru, jsou za něj zodpovědní občané? Především je na politicích, aby morálku akceptovali jako neodmyslitelnou součást etického výkonu své činnosti. K podobnému názoru se většinou příklání i „král“ Václav, protože ani on není ochoten přiznat svůj (ne nevýznamný, spíše ohromný) podíl na stavu české společnosti. I on však směřuje své vize a výzvy směrem k občanům, jako by oni byli strůjci konečného výsledku. Prostě, je to příliš povrchní a populistické, protože dobře vědí, že názory a požadavky občanů nebudou nikdy vyslyšeny a sebelepší odhodlání občanů naplnit jejich výzvy nedojdou k naplnění. O tom občané za poslední roky ví své.
Stručně zhodnoceno, příchod pomyslných Tří králů Miloše, Václava a Karla a jejich projevy přes média, nebylo žádným futuristickým poselstvím a sdělením nadějí, ale (jak u koho) pouhá snaha subjektivního a mnohdy irelevantního pohledu na společnost. Ani jejich rady nejsou pro občany vždy přijatelné, protože se v nich nepromítá jejich zákonná spoluzodpovědnost za stav společnosti, přestože jako politici (s výjimkou „krále“ Miloše) nepřetržitě participují na politice státu více jak 24 let. Nebude tedy od věci připomenout neodpustitelnou a amorální amnestii a podpis zákona o církevních restitucích „králem“ Václavem, stejně jako u „krále“ Karla bezmeznou podporu církevním restitucím přes většinový nesouhlas občanů ČR. Takové věci občané nezapomínají! Jakékoliv těmito „králi“ předložené vize k řešení a budoucnosti státu a společnosti evidentně postrádají osobní zodpovědnost (snad jen v případě krále Miloše lze ještě očekávat osobní a odpovědný přístup aktivního výkonu funkce prezidenta). Svými proklamacemi chtějí především posílit své ego, prestiž a popularitu na úkor příkladné osobní skromnosti. Projev krále Karla (t.č. ještě pořád jen knížete) coby „ méně exponovaného občana“ je krajně nevhodné podsouvání své osoby veřejnosti, protože není a nemůže být pochyb o tom, že je i nadále významně exponovaný politik, resp. osoba, která i hraje svou neměnnou roli na české politické scéně. Notabene té scéně, o které se zmiňuje, že nestojí za řeč!
Nemyslím, že příchod letošních Tří králů bylo šťastné, potřebné a prospěšné. Obecně vzato, s ohledem na obsahovou prázdnost jejich projevů, jakkoliv toho namluvili dost a dost, nic užitečného, pozitivního a nadějného pro občany nepřinesly. Nezvládnutá ješitnost Václava a Karla nestát opodál, připomenout se, že ještě jsou a že se s nimi musí počítat, byl důvod, proč se k tradičnímu projevu „krále“ Miloše (i když netradičně v jinou než Novoroční dobu) připojili. Zatímco projev „krále“ Miloše lze považovat za projev stávajícího a legálního prezidenta, dva zbývající takto vystupovali v pozici ex, případě pouhého kandidátka prezidenta s nostalgickými vzpomínkami na to co bylo, případně co mohlo být. Občanskou veřejnost však především zajímá realita a blízká budoucnost, možnosti zlepšení situace, životních a pracovních podmínek a ne „vzpomínky na budoucnost“ jmenovaných!
Kolik občanů chytily proslovy těchto Tří králů tzv. u srdíčka nevím, ale vzhledem k neobvyklým projevům tří politiků v krátkém časovém úseku, zřejmě do povědomí občanů nic podstatného nepřinesli. A to je pro občany v této neutěšené době dost málo při vědomí, že k slibovaným (naznačeným) lepším zítřkům a radosti ze života mají hodně, ale opravdu hodně daleko. Kdy bude lépe, neumí říct nikdo, zvláště když král Václav před několika málo léty (2010-2011?) prohlašoval, že se nám (v tom daném roce) žije tak, jak ještě nikdy. Z pohledu dneška to znamená, že už nám lépe bylo! Tehdy však takticky zamlčel, koho tím „nám“ měl na mysli. I dnes to zřejmě oba „králové“ Václav a Karel vidí stejně, jen „král“ Miloš v tomto směru poněkud názorově zaostává jako ten černý vzadu. A to je možná pro společnost nadějné! Kdož ví!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
