Také nepřinesli pompézní zvěsti a zprávy, jako ti tři králové z Betléma, zato nás obšťastnili proslovy, které byly, kulantně řečeno, pro nás občany nic moc. Už třeba proto, že mezi nimi neexistuje nějaká charakterová, ideologická kontinuita, osobní ani hodnotová shoda, o nějakém společném tříkrálovém poslání ani nemluvě.

Shodu však u nich najdeme v jejich hodnocení minulosti, neboť žádný z nich se k ní svou osobní zodpovědností nehlásí, přičemž každý má z té doby tunu másla na hlavě, snad jen některý více, jiný méně. Shoda rovněž existuje také v tom, že jsou schopni pojmenovat současnou situaci, případně vize a potřebu opatření k její nápravě. V tom vyniká zvláště třetí vzadu „král“ Karel, který vidí řešení naší budoucnosti v „probuzení rozumu a morální obrodě“. To jsou slova relativně pravdivá, leč otázka zní, proč se s takovou vizí obrací k občanům a ne k lidem, kterých se to týká, tedy politikům? Nebo tomu máme rozumět, že ten rozum dřímá  u občanů a ne politiků, že jakkoliv je morální pokles  sice obecného charakteru, jsou za něj zodpovědní občané? Především je na politicích, aby morálku akceptovali jako neodmyslitelnou součást etického výkonu své činnosti.  K podobnému názoru se většinou příklání i „král“ Václav, protože ani on není ochoten přiznat svůj (ne nevýznamný, spíše ohromný) podíl na stavu české společnosti. I on však směřuje své vize a výzvy směrem k občanům, jako by oni byli strůjci konečného výsledku. Prostě, je to příliš povrchní a populistické, protože dobře vědí, že názory a požadavky občanů nebudou nikdy vyslyšeny a sebelepší odhodlání občanů naplnit jejich výzvy nedojdou k naplnění. O tom občané za poslední roky ví své.