Titulek je zřejmě více zavádějící, než objasňující, nicméně dovolím si jej v krátkosti schématicky vysvětlit. Alexandr Vondra se ve svém článku (zde) taktně,  ale poněkud neomaleně  vyjadřuje  k prezidentu M. Zemanovi, kterého po „důkladném proklepnutí“, jeho osobnosti a rekapitalizaci jeho dosavadní činnosti vyhodnotil zcela prozaicky: je NIC!

V intencích v titulku  tedy vyplývá, že  A. Vondra se ve svém článku snaží popsat, lépe řečeno „strhat“  jak samotnou osobu Miloše Zemana, tak jeho dosavadní činnost, z čehož „vypotil“  imposantní úsudek, že Miloš Zeman je jako prezident NIC. Nabízí se tedy logická otázka, zda je možné kritizovat  NIC, resp. v definici relativity  co je NIC.  Ale k věci.

     Alexandr Vondra, zvaný rovněž „Saša“ zmiňuje v úvodu svého článku jeden relevantní extrém  když zmiňuje, že si Češi drží druhý státní svátek tj. 28. října (který první svátek má na mysli, nezmiňuje, je jich několik)  jako Den vzniku samostatného československého státu (1918) přesto, že už dvě desetiletí stát jako takový neexistuje!  Je to skutečně zarážející skutečnost ne-li fraška, ale obsahově je to hodně blízké tomu, k čemu se vyjadřuje A. Vondra  tj. k NIC, neboť  slavíme něco, co neexistuje. V tom má bohužel pravdu, ale to je tak asi všechno, co (z mého pohledu) bylo v článku pozitivní.

     Pan Vondra  retrospektivně připomíná, že dříve (za prezidentů Havla a Klause) v tyto novoroční dny  vystupoval prezident, aby jako „hlava státu“ národu sdělila, kde jsme a kam kráčíme. Pokud si však pan Vondra myslí, že obsah těchto sdělení, potažmo frází, každoročně se opakující, měly nějaký mimořádný význam pro občany, pak se hluboce mýlí. „Hlavy státu“ totiž vědomě klamali občany pozitivismem, světlou budoucností, a sliby , jak nám „holubi budou sami  létat do huby“, jak se budeme mít dobře, dokonce se nám jedna „pomazaná“ hlava snažila namluvit, že se máme (v r. 2011) tak dobře, jak jsme se ještě neměli. Občané však nemají zas až tak úplně krátkou paměť a umí také hodnotit, co kdo řekl, slíbil a jaký byl výsledek. Takže, mám-li tuto tradiční zvyklost aplikovat na eventuální vystoupení M. Zemana, pak by jako  prezident (pokud by chtěl mluvit pravdivě a otevřeně) mohl národu s těžkým srdcem sdělit, že „jsme v zádeli a mílovými kroky kráčíme vstříc temné, neradostné a pro mnohé bolestné budoucnosti!“ Zda by byl s takovým eventuálním sdělením prezidenta v Novoročním projevu ke  „svým občanům“  pan Vondra spokojen, nevím. Vím ale jistě, že by to byl zase důvod k jeho proti zemanovské  kritice.