Jiří Baťa: Vondrova NULA kritizuje NIC

Titulek je zřejmě více zavádějící, než objasňující, nicméně dovolím si jej v krátkosti schématicky vysvětlit. Alexandr Vondra se ve svém článku (zde) taktně, ale poněkud neomaleně vyjadřuje k prezidentu M. Zemanovi, kterého po „důkladném proklepnutí“, jeho osobnosti a rekapitalizaci jeho dosavadní činnosti vyhodnotil zcela prozaicky: je NIC!

V intencích v titulku tedy vyplývá, že A. Vondra se ve svém článku snaží popsat, lépe řečeno „strhat“ jak samotnou osobu Miloše Zemana, tak jeho dosavadní činnost, z čehož „vypotil“ imposantní úsudek, že Miloš Zeman je jako prezident NIC. Nabízí se tedy logická otázka, zda je možné kritizovat NIC, resp. v definici relativity co je NIC. Ale k věci.

Alexandr Vondra, zvaný rovněž „Saša“ zmiňuje v úvodu svého článku jeden relevantní extrém když zmiňuje, že si Češi drží druhý státní svátek tj. 28. října (který první svátek má na mysli, nezmiňuje, je jich několik) jako Den vzniku samostatného československého státu (1918) přesto, že už dvě desetiletí stát jako takový neexistuje! Je to skutečně zarážející skutečnost ne-li fraška, ale obsahově je to hodně blízké tomu, k čemu se vyjadřuje A. Vondra tj. k NIC, neboť slavíme něco, co neexistuje. V tom má bohužel pravdu, ale to je tak asi všechno, co (z mého pohledu) bylo v článku pozitivní.

Pan Vondra retrospektivně připomíná, že dříve (za prezidentů Havla a Klause) v tyto novoroční dny vystupoval prezident, aby jako „hlava státu“ národu sdělila, kde jsme a kam kráčíme. Pokud si však pan Vondra myslí, že obsah těchto sdělení, potažmo frází, každoročně se opakující, měly nějaký mimořádný význam pro občany, pak se hluboce mýlí. „Hlavy státu“ totiž vědomě klamali občany pozitivismem, světlou budoucností, a sliby , jak nám „holubi budou sami létat do huby“, jak se budeme mít dobře, dokonce se nám jedna „pomazaná“ hlava snažila namluvit, že se máme (v r. 2011) tak dobře, jak jsme se ještě neměli. Občané však nemají zas až tak úplně krátkou paměť a umí také hodnotit, co kdo řekl, slíbil a jaký byl výsledek. Takže, mám-li tuto tradiční zvyklost aplikovat na eventuální vystoupení M. Zemana, pak by jako prezident (pokud by chtěl mluvit pravdivě a otevřeně) mohl národu s těžkým srdcem sdělit, že „jsme v zádeli a mílovými kroky kráčíme vstříc temné, neradostné a pro mnohé bolestné budoucnosti!“ Zda by byl s takovým eventuálním sdělením prezidenta v Novoročním projevu ke „svým občanům“ pan Vondra spokojen, nevím. Vím ale jistě, že by to byl zase důvod k jeho proti zemanovské kritice.

Pan Vondra ovšem na tuto krutou realitu reaguje tím, že Miloš Zeman, náš historicky první prezident volený přímo lidmi, na tento rituál, se kulantně řečeno úplně a vědomě „vyrezignoval“. Vzpomněl přitom vystoupení M. Zemana ve Vladislavském sále (projev pronesený z patra), kde se prý omezil na obhajobu vyznamenaných a také neopomněl kopnout si do kotníku vyznamenaných „národních velikánů“, jak je pan Vondra sám nazval, pánů Františka Čuby, Jana Kříže nebo Jaroslava Vodičky. Je smutné, že pan Vondra je tak neuznalý, až tak cynicky neobjektivní. Zřejmě by tleskal nadšením, kdyby byli znovu vyznamenáni např. bří Mašínové a další jim podobní hrdinové, bojovníci proti komunismu!

Aby toho nebylo málo, nemohl také nepřipomenout skutečnost, že Miloš Zeman vynechal novoroční projev, který údajně přesměroval na druhý svátek vánoční z důvodů navázání na masarykovskou tradici. Jeho rozhodnutí však vzápětí rozcupal sdělením, že T.G.M. měl pouze jedno nebo dvě (ale také tři nebo čtyři, on to totiž sám přesně neví) rozhlasová vystoupení, nicméně jejich význam byl spíš marginální. Což dává logiku v tom, že přece vystoupení M. Zemana nemůže zastínit vystoupení T.G.M. Další podpásovka od A. Vondry je odsouzení přístupu M. Zemana k významu Vánoc jako křesťanských a rodinných svátků. Jako agnostický politik má prý rodinu po boku jen když se mu to politicky hodí, čímž jakoby dehonestoval význam svátků Vánočních.

Pozoruhodná je také filozofická úvahu A. Vondry na téma nedávné volby prezidenta, kde se otevřeně přiznává, že Miloše Zemana nevolil. Oba kandidáty považoval za ideální představitele Západu a Východu, přičemž přiznal, že mu je Západ bližší. O tom nelze ani na okamžik pochybovat, tuto náklonnost k západu, zvláště k USA, projevil už před více jak 25 léty, kdy jako Havlův rádce a věrný sluha, byl odměněn postem velvyslance ČR v USA. K oběma prezidentským kandidátům Schwarzenbergovi a Zemanovi pak ještě přidal dobrozdání, že oba jsou zkušení politici, předvídatelní a dokážou povýšit zájem republiky nad zájmy osobní. Zřejmě si pan Vondra dělá srandu, protože posuzovat a srovnávat K. Schwarzenberga s M. Zemanem coby zkušeného politika, notabene prohlašovat o něm, že u něho převládá zájem o republiku nad zájmy osobními, mi připadá stejně abstraktní , potažmo irelevantní, jako o něm tvrdit, že má všechny předpoklady být kosmonautem a reprezentovat zájmy ČR!

Že se vám to zdá přitažené za vlasy? Mě také zvláště, když si představím Schwarzenbergovy neosobní zájmy v prosazování vrácení rodinného majetku Schwarzenbergů, kterých dosáhnul i za cenu nerespektování platných Benešových dekretů (jak by ne, když on sám je zpochybnil jako „vyhořelé“) a také díky osobní přízně u V. Havla (jako jeho kancléř), s nímž se v restitucích příležitostně svezl (viz Havlova Lucerna). Takže kromě osobních zájmů o vrácení rodinného majetku a zájmu urovnání, resp. sblížení, neřku-li dosažení uznání a schválení požadavků Sudetských Němců, pan Schwarzenberg nemá jiné, než národu a republice prospěšné zájmy. Před „takovými“ počestnými vlastnostmi nelze jinak, než hluboce smeknout!

Pan Alexnadr Vondra zhodnotil Zemanovo necelé roční vládnutí velmi lapidárně: prezidenta , tak jak jsme jeho funkci vždy chápali, prý nemáme! Stručně vyjádřeno, tam kde by měl v souladu s tradicí udržovat ústavní rovnováhu a spíše omezovat sám sebe, tam je ho plno a jde-li o moc, je ve svém živlu! Opravdu hodně břitké hodnocení, ale to hlavní teprve přichází, neboť v momentě, kdy od prezidenta něco očekáváme, buď úplně chybí, nebo se sotva drží na nohou! Korunu tomu dává pan Vondra konstatováním, že když prý jde o republiku, drží se stranou! Nostalgicky dodává, že jsme za posledních dvacet let mívali prezidenty „dokonce“ západního střihu. Pan Vondra potlačuje žal, snad i zamáčkne slzu když musí trpce konstatovat, že dnes nemáme NIC (ve smyslu osoby prezidenta). Prý ani Západ ani Východ, ale jedno velké NIC!

Vondrovo rozčarování a smutek lze však chápat jako pocit křivdy a nepřízeň jeho osudu. Za prezidentování V. Havla byl „pan“ někdo, za prezidentování V. Klause ještě „něčím“ zůstal, avšak za prezidentování M. Zemana se stal nulou! A to tak velkou, že není schopen reálně chápat změny, které od dob slávy V. Havla (a jeho samotného) nastaly. Nejenže uplynulo mnoho vody, ale mnoho a mnohé se i změnilo. Především a to by mohl pan Vondra vědět, že Miloš Zeman není ani Havel, ani Klaus. Jejich osobnosti se diametrálně liší jak v jejich osobní rovině, tak během událostí. Už třeba tím, že M. Zeman začal svou prezidentskou éru zvolením přímou volbou občany ČR. V době jeho nástupu do funkce byla celospolečenská , zvláště pak politická situace takřka patová. Nebo si snad pan Vondra neuvědomuje, jak dramaticky vládla koaliční vláda s ODS zprvu s chlapem s gulama Topolánkem, později s Nečasem (snad také s gulama) včele, s TOP09 dýchající jim na záda, s jeho osobním , dosud neuzavřeným případem ProMoPro, s trapnými událostmi kolem vyslovování důvěry vládě a schvalování balíku opatření, scénami s odchodem tří poslanců z ODS, průšvihů kolem nejen premiérovy pravé ruky paní Nagyové, jejich vazby atd? Je toho snad málo, co se ve společnosti a politice pod vedením ODS přihodilo a událo?

Myslím, že to je dost důvodů, aby prezident změnil styl a způsob vládnutí. A protože je to Miloš Zeman, u kterého se mnohé dalo předpovídat nebo očekávat, potom jeho reálné vládnutí by nemělo být překvapením. Přesto je a dokonce až tak, že „velcí demokrati“, jako je pan Vondra, jsou schopni bez uzardění vylévat kýble špíny, pomlouvat a hanobit hlavu státu. To by si vůči V. Havlovi, ale ani V. Klausovi nedovolil přesto, že např. exprezident Klaus měl celou řadu dost vážných faux pas , ale jen díky blahosklonnosti a nerespektování ústavnosti představitelů spravedlnosti, nebyl obviněn z jistého velmi závažného trestného činu, když podepsal zákon o církevních restitucích, potažmo pro občany až tragickou amnestii. To jsou fakta, které pan Vondra neakceptuje, byť se mu přímo nabízí. Proč by to však dělal, když si může, řekněme taktně, v rámci demokracie, zchladit žáhu právě na Miloši Zemanovi.

Nechci, aby to vypadalo, že až za hrob straním M. Zemanovi, to ani náhodou. Ale výpady vůči prezidentovi, jak se jimi v poslední době prezentuje řada uvědomělých mravokárců a rádoby politologů (víme o kom je řeč), jsou nečestné, nepoctivé, zavádějící a urážlivé. Že to už pro ně není to, co „bejvávalo“, že se situace za posledních 7-8 let ve státě změnila, notabene především politikou a činností ODS, že je dnes ODS stejně odepsaná jako pan Vondra, by je mělo vést k hlubokému zamyšlení. Pokud nedojdou k objektivnímu a serióznímu poznání, kdo, s kým, kde a proč ke hlubokým změnám v tomto státě došlo, nemají právo se k práci, resp. vládnutí prezidenta Miloše Zemana vyjadřovat. Sami totiž nic významného pro občany ČR neudělali a pokud něco dělali, nestálo to ani za to Vondrovo NIC.