Je s podivem, jak halasně se hovoří o „ruské propagandě“, popř. se nám umně podsouvá, že je to záležitost pouze států mimo Západ a západní ideologie se tam jaksi nezapočítává. Možná jsme propagandu ještě ochotni připustit v Rusku, Číně či nějaké zemi Blízkého východu, či snad u jejich ideologií importovaných k nám na Západ.

Jako součást našeho evropského „systému hodnot“ určenou pro domácí či nezápadní publikum ji raději nepřipouštíme, což je bezesporu pohodlné, ale... Třeba diskusní pořady se obsazují lidmi s velmi podobnými názory, kde chybí oponent, každodenní nálepkování tu fašista, tu komunista (jednou pobaveně Jan Keller na přednášce předčítal všechny jemu přisuzované nálepky a musel by žít tak 250 let, aby je stihl všechna odžít) či obava nazývat věci pravými jmény (politická korektnost) - copak to nejsou příznaky přítomnosti masové sugesce?

Sociální sítě na Západě jsou pod palbou proizraelsky píšících studentů izraelských univerzit, upozorňuje např. izraelský historik Ilan Pappé, kteří čtenářům palestinsko-izraelský příběh jistě podávají objektivně. O oligarchii se také mluví spíše jen u východních zemí, ale zapomíná se, že jedno procento nejbohatších Američanů vlastní 40 procent národního bohatství, a že toto číslo neustále roste, takže sociální struktury USA se podobají spíše oligarchii či snad plutokracii, jak připomíná např. docentka Švihlíková. Americký ekonom Mark Weisbrot to popsal stručně: „Náš Kongres a exekutiva jsou tak zkorumpované naším systémem legalizovaného uplácení – přispíváním na politické kampaně – že nemůžou uzákonit ani nezpochybnitelné reformy.“