_635751407774533869.JPG&id=105281)
V Keni se nachází velké sladkovodní jezero Naivasha s rozlohou 139 km2 a průměrnou hloubkou 6 metrů. Voda z tohoto jezera se používá k zavlažování obřích květinových farem, které vznikaly od 80. let. Právě odtud se dováží nejvíce řezaných květin pro Evropskou unii. Hladina vody tohoto jezera neustále klesá a uvádí se, že za posledních 15 let se zmenšilo asi o čtvrtinu. Spousta lidí sem přichází za prací a vznikají slumy, které dále znečišťují jezero čisticími prostředky, odpadem a v jezeře končí i chemikálie urychlující růst květin. Až si půjdeme koupit růži do květinářství, můžeme si na to vzpomenout.
V Saudské Arábii zase využívali podzemní vodu k zavlažování pšenice a datlových palem, a tak vyčerpávali drahocenné zásoby vody.
Jinými slovy, díky neuváženým krokům minulosti i přítomnosti v Africe i Blízkém východu, se ruku v ruce s klimatickými změnami budou dít masivní přesuny obyvatel, protože v jejich domovině již nebude rozumný život možný. Kam asi tito lidé půjdou?
Abychom se vyvarovali pocitům, jak my vše děláme dobře, tak si můžeme připomenout privatizaci energetiky či přírodního bohatství (uhlí, voda) či osázená pole řepkou a kukuřicí na bionaftu a bioplyn, nebo se zajít podívat do lesů, kde hospodaří LČR (s Harvestory, kde po těžbě zůstává měsíční krajina), a kde církev.
Ročně posíláme do zahraničí až 5 miliard korun
Eroze ochuzuje zemědělskou půdu o její nejúrodnější část, o ornici. V ČR je vodní erozí ohroženo 52% zemědělské půdy, větrnou pak 10%. Na polích vyrůstají průmyslové zóny, solární elektrárny a podél silnic se rozrůstají satelitní obytné čtvrti. Za poslední rok ubylo v České republice zhruba 19 hektarů (jedná se přibližně o čtverec 435x435 metrů) zemědělské půdy denně. Od roku 1966 do roku 2007 přišla Česká republika o 235 tisíc hektarů, tj. zmizel čtverec zemědělské půdy rozměrů 48,5x48,5 km.
Ve více než půlce České republiky prodávají českou vodu cizinci, ročně posíláme do zahraničí až 5 miliard korun.
Je nejvyšší čas, aby se politici EU zaměřili na pojem „funkční stát“. Na lokální úrovni podporovat ty projekty, které vrací do krajiny vodu, jak se to realizuje třeba v Českém středohoří, kde došlo k vybudování 36 tůní, na makroúrovni se pak zaměřit na globální rizika způsobené právě třeba krizí z nedostatku vody či potravin a efektivními projekty rizika snižovat.
Co však politici nabízí? Místo strategického uvažování a uvědomění si, co vlastně v republice máme a o co bychom měli vážně pečovat (o krajinu, půdu a vodu), tak se raději utápíme v ideologických dětinských hrách na hodné (ty ze Západu) a zlé (ty z Východu). Opravdu nám to v něčem pomáhá? Teda kromě toho, že pár tupých svazáků má v různých „nevládních odborných institucí bránící liberální demokracii“ teplá místečka.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
