Když jsem navštívil Českou republiku, byl jsem opravdu mimořádně překvapen vřelým přijetím a velkým pochopením. Do lidského života patří samozřejmě těžkosti a nějaká hořkost, nemělo by to ale být něco, co lidský život ovládá.

Mohl jsem sledovat přímo i na dálku dva totalitní režimy, které ničily životy lidí. Když si připomínáme výročí 17. listopadu, mluvíme o studentech, kteří byli zatčeni nacistickým režimem, a o studentech, které tloukl komunistický režim, protože chtěli žít jako normální lidé. Kdybych to měl říct úplně neformálně, nechceme žít ve světě, kde malá skupina lidí může prosazovat lež a nenávist, zatýkat, vraždit, lhát, mučit druhé lidi. Je to něco, proti čemu jsem se snažil celý život stavět. Ne proto, že bych byl zvláštní hrdina, ne proto, že bych chtěl dosáhnout nějakých vyznamenání a poct, ale protože každý člověk, který myslí a cítí, chce spontánně dělat takovéto věci.