Ti, kdo uvěřili propagandě homo-lobby, se sice zaklínají primárním zájmem dětí. Říkají, že je přece pro ně lepší žít v láskyplném „rodinném“ prostředí než v dětském domově. Jenže triumfalistické tažení homosexualismu hédonickým Západem, který je ovládán kultem ničím neomezovaného sexuálního apetitu, snadno vyvolává obavu, jestli té lásky k dětem v „homo-rodinách“ nebude až moc. Krom toho přicházejí ideologicky nezkorumpovaní psychologové a pedagogové s celou řadou nepříjemných námitek, na něž aktivisté homosexualismu odpovídají vyhýbavě. Raději stáčejí pozornost k obecnějším otázkám, v nichž se cítí být ideologicky proškoleni.

Především jim nic neříká odvolávání se na tradici. Měli bychom vědět, že tu máme co do činění s ideology kulturního marxismu. To znamená s profesionálními napravovateli všemožných křivd minulosti, kteří se stylizovali do role morální policie, a které v jejich spasitelském poslání nic nezastaví. No a tito světlonoši pravé humanity chápou tradiční model rodiny jako překonání hodný stereotyp. Je to prý model patriarchální a utlačovatelský. Jeho oběťmi jsou ženy, děti a homosexuálové. Nejvyšší čas s takovým fašismem skoncovat.