Jiří Halík: Sebeúcta a morální vlastnosti, nebo sebedestrukce a nemorální vlastnosti prezidenta

Tak tento politik napsal „Politika na úrovni mateřské školky“, kde se zmiňuje o tom, že Motoristé a především jejich předseda Petr Macinka, poškozují pověst České republiky doma i v zahraničí.

Proč? Vláda si dovolila ústy premiéra a ministra zahraničních věcí mít jiný názor na zahraniční politiku a pomoc Ukrajině i jiným zemím, než pan prezident. A rozhodla, že na summitu v Ankaře bude ČR zastupovat premiér a MZV. Ne prezident.

Připomeňme si pravdivá slova tehdejšího poslance v PS za TOP 09, Ondřeje Koláře, v Partii Terezie Tománkové, 30. ledna 2022

„Tím, kdo určuje a vykonává zahraniční politiku této země, je vláda, nikoliv prezident.“

Ondřej Kolář, syn nynějšího neoficiálního vrchního našeptávače prezidenta Petra Pavla, tímto výrokem reagoval na Miloše Zemana. Ten ve funkci prezidenta uvedl, že se chce o zahraniční politice bavit jen s premiérem Petrem Fialou. Nehodlal ji řešit s ministrem zahraničí Janem Lipavským, předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a ani předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou.

Tehdy se pan Kolář odvolával na Kompetenční zákon.

Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V zákoně č. 2/1969 Sb. je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu.

V čl. 63 ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který může v oblasti zahraniční politiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím č. 144/1993 Sb. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují ke své platnosti kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

Jaké je tam důležité slovíčko? „MŮŽE“, ne má právo, nebo je výhradně v jeho kompetenci.

Pokud vím, tak se změnil prezident, ne tyto výše uvedené zákony.

A navíc, výše uvedené je vyjádření člena tehdy vládnoucí, nyní opoziční TOP 09. Ne osoby spojené s nynější vládou.

Pan Výborný nám ale neříká, jak poškodil naše zemědělce on sám v pozici ministra tohoto rezortu a jak dalece naši pověst poškozuje pan prezident Petr Pavel svou urputností boje za svoji bábovičku na pískovišti summito NATO v červenci 2026 v Ankaře.

Sami si udělejte obrázek o tom, koho a co všechno zradil Petr Pavel. Nejen jako prezident, ale jako občan ČR.

Zradil svého otce, který jako komunista a voják byl, jak sám uvádí ve svém životopise, jeho autoritou.

Zradil své Sovětské přátele, kteří mu na návštěvě v roce 1968 vysvětlili, proč jsou tady a že to není okupace, ale internacionální pomoc.

Zradil i sám sebe.

„Kdo zradí jednou, zradí vždycky“ (nebo „znovu“) je známé úsloví naznačující, že zrada je povahová vlastnost, nikoliv náhoda. Tento postoj, často připisovaný i Karlu Čapkovi, vyjadřuje nedůvěru v nápravu člověka, který již jednou porušil věrnost. Vychází ze zkušenosti, že zrádce tendenci opakuje. Původ a význam: Věta se používá jako varování před lidmi, kteří již prokázali nevěrnost či podraz. Historický kontext: Archetypem zrádce, který zradí opakovaně, je v české historii např. Karel Čurda, který po první zradě (udání výsadkářů) pokračoval v udávání.

Pro kariéru a loutku v rukou Petra Koláře, skutečně vykonávajícího funkci zastupujícího protektora zájmů zbrojařů USA, je připraven zradit i svoje hodnoty nyní.

Zradit svoje hodnoty. A má Petr Pavel vůbec svoje hodnoty a má vůbec hodnotu slušného člověka?

To, co prohlásil Petr Pavel na adresu Trumpa, je všem známo.

I když nebyl prezidentem. Ale pokud je rovný chlap, za kterého se vydává, tak musí uznat, že na summit NATO nemůže jet. S velkou pravděpodobní by se tam setkal s prezidentem USA Trumpem.

Jak to dopadne? Pro českou republiku bude jeho případná přítomnost jasný signál o člověku Petru Pavlovi.

Možná je více možností, ale já vidím tři (neuvažuji možnost prezident + premiér). Kdo kdy a jak bude vystupovat? Kdo půjde na slavnostní snídani, na oběd se vystřídají a ten druhý bude stát u stánku s občerstvením, obklopený svojí ochrankou, pít kávu a k obědu si dá kebab na stojáka“? Úmyslně nadsazuji. Ale ta střídačka by byla nutná. A co na to budou říkat ostatní členové summitu? Budou si oprávněně diplomaticky ťukat na čelo. Ale důležitější než jídlo, jsou odlišné postoje těchto dvou na zahraniční politiku ČR.

Kočár může řídit vždy jen jeden kočí. U dvou je riziko, v tomto případě 100%, že jeden bude chtít „čehý“ a druhý „hot“

1. V rámci svého chlapství dodrží. Pro českou hlavu státu Petra Pavla je totiž Trump opravdu „odpudivá lidská bytost“, se kterou si nemá chuť ani podat ruku.

Když si nepodá ruku s prezidentem USA Trumpem, je to mezinárodní ostuda pro ČR.

2. Ruku mu podá a dokáže, že nemá sebeúctu, páteř a neumí držet slovo. Ostuda pro ČR a v ČR. Lhář, který popře svá slova, že Trump je odpudivá bytost. V tom případě bude pragmatický, ale bez morálky.

3. Konečně, i když nerad, pochopí, že je v zájmu pověsti ČR, aby zůstal doma, a zdůvodní to sice lží, ale milosrdnou lží. Že se chce zachovat jako chlap a s tím „odpudivým Trumpem si ruku nepodá.“

Petr Pavel se vydává za etalon morálky. Ale u těchto lidí je to jen prázdné slovo, stejně, jako když bývalý kariérní lampasák, komunista, předseda ZO KSČ, bývalý rozvědčík proti NATO, následně pracující pro NATO nám vysvětluje, co je a co není demokratické.

Argument, že nezradil, že přísahat věrnost režimu museli všichni, kdo narukovali na vojnu v době totality, tedy každý mladý muž, který šel i nedobrovolně na 2 roky do armády, je ve srovnání s přísahou Petra Pavla naprosto minimálně zavádějící.

Ti kluci pod hrozbou vězení a následně nemožnosti získat slušnou práci to museli dobrovolně nuceni odpřisáhnout.

A co přísaha příslušníků PTP, „černých baronů"? Ta byla stejná, jen místo zbraně měli lopatu nebo zabíječku.

Oni museli, Pavel se rozhodl dobrovolně, ve šlépějích svého soudruha otce, jehož myšlenky nyní pošlapal. Pro kariéru zapřel i svého otce, který byl dle jeho životopisu pro něho autoritou. Pokud by nekandidoval na prezidenta, tak by se o tom nemluvilo.

Z životopisu Petra Pavla.

„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil….“

Petr Pavel se rozhodl po vojenskou kariéru dobrovolně. Dobrovolně se stal členem KSČ pro svoji kariéru.

A co je podstatné? Z těch obyčejných vojáků nikdo nebyl profesionálním lampasákem, který se stal prezidentem.

Ukažte jediného.

Havel vojín, Klaus major, díky VŠ, ne profík, Zeman modrá knížka.

Kdo to prožil, tak si to připomene. Ti, co měli to štěstí a nemusí dobrovolně nuceně do armády, mohou zjistit, čemu se naštěstí vyhnuli.

Jako voják armády ČSSR museli přísahat.

"Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz presidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.

Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.

Tak přísahám!"

U Petra Pavla mi to připomíná Obrácení Ferdyše Pištory.

Vloupání – snaha zbohatnout – vstup do KSČ
Zachránit před uhořením dvou dětí – prozření, vystoupení z KSČ
Poslíček v bance – poslíček v NATO
„Tyranizování“ povídáním o slušném chování a morálce, a to tak moc, že zasahuje i do soukromí svých přátel a sousedů – co mi to připomíná?

Je tu ale přece jen jeden rozdíl. O Pištorovi jeho okolí nevědělo, že byl zloděj, ale……

Při pokusu o vloupání do vily bankéře Rosenštoka se povaleči a kasaři Ferdovi Pištorovi podaří zachránit před uhořením dvě děti. Rázem se něj stane hrdina a tento čin obrátí jeho život zcela naruby. Bankéř Rosenštok z něho učiní poslíčka v bance, neboť je mu vděčný za záchranu svých dětí. Netuší samozřejmě nic o tom, že Ferdyš chtěl původně jeho obydlí vykrást. Pištora vezme svou novou pozici velmi vážně. Stává se z něj slušný člověk a nechce ani slyšet o jakémkoliv nepoctivém chování. Své okolí začne doslova „tyranizovat“ povídáním o slušném chování a morálce, a to tak moc, že zasahuje i do soukromí svých přátel a sousedů. Zamiluje se též do Terezky, členky Armády spásy, a nakonec se s ní, i přes jisté peripetie, ožení.

FUJ. To je hnus velebnosti.....

Má takový člověk morální právo být prezidentem ČR a zastupovat ČR navenek, jak se on sám odvolává na Ústav ČR? Názor je jen na každém z vás.