V současné době je aktuální otázka, jak zvýšit  neutěšené  příjmové části státního rozpočtu. Zde je jediná možnost, nastoupit velice náročnou cestu, alespoň částečné obnovy, alespoň některé hurá systémem rušené průmyslové výroby, chybnou politikou všech  vlád. Vedle odvodů od nových obnovených výrob a technologií se zde uplatní jednoduchá ekonomická rovnice. S možností nových pracovních příležitostí, snížíme vysokou nezaměstnanost  a upraví se tím nedostatečný  příjem státního rozpočtu. Veškeré vládní úsporné škrty rozhodně příjmy nezvýší, ale   opětovně sníží ekonomický růst. Zpětný odkup vybraných podniků od zahraničních podnikatelů není reálný, neboť máme prázdnou kapsu. Většině občanů proto byly zmrazeny příjmy, polepší si  absurdně pouze soudci i chybující zákonodárci.

Zánik strojírenství, skláren, obuvnického odvětví, textilek, chemické výroby, devastace zemědělství i potravinářství  nepřineslo nic užitečného.

U dosud zbylé části průmyslových podniků dochází i přes mnohá vládní prohlášení a sliby k nepopíratelnému potlačování podnikatelské konkurenceschopnosti oproti ostatním zemím Evropské unie. Jednou z příčin, kterou nechce nikdo vidět  je našimi zákonodárci – právnickými amatéry, nesmírně chaotická, nesrozumitelná a byrokraticky nejasná legislativa. Názorným případem je zákon na podporu obnovitelných zdrojů  s dopady na občany a opět průmysl a přihrává tak na jednu z nejvyšších cen elektřiny po dobu 20 let. Podle technických předpokladů  mohou  dva nové bloky Temelína  dodávat zhruba trojnásobek elektřiny, než kterou dnes vyrobí obnovitelné zdroje. V současné době je u oproti lépe uvažujícím zemím Evropské unie  u nás již řadu let uplatněna zbytečně drastická ekologická daň z elektřiny, uhlí a plynu.