Jednou z posledních věcí, kterou ve Svaté zemi udělal bývalý český velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar, byla návštěva univerzity v izraelské ilegální osadě Ariel. Za to se mu dostalo silné kritiky z palestinské strany, ke které se však připojili i politici jiných zemí. Byl prvním unijním velvyslancem, který něco podobného učinil. Bylo mu vyčítání, že svoji cestou dodává této škole, a potažmo celé osadě, punc legitimnosti. To v době, kdy Evropská unie, stejně jako Spojené státy, výstavbu osad kritizují. Pojar jel na tento výlet dobrovolně, bez pověření nebo nutnosti, prostě se jen chtěl podívat na školu, o níž se „píše v médiích a chtěl se na vlastní oči přesvědčit, jaká je zde situace a jak univerzita funguje.“ Jenž on není jen turista, jeho kroky reprezentují stanoviska České republiky, a i ta nejsou osadníkům příliš nakloněna.

Minulý týden se více jak 1350 akademiků z celého světa podepsalo petici odsuzující akademický bojkot Izraele. Je to reakce na petice minulé, kdy naopak akademici vyzývají k bojkotu Izraele. V této nové petici se uvádí: „My, níže podepsaní akademici, energicky podporujeme svobodu projevu a svobodnou diskusi, a jsme proti fakultnímu nebo studentskému bojkotu izraelských akademických institucí, vědců či studentů.“

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun v pondělí odsoudil neustále pokračující výstavbu nelegálních izraelských osad v Palestině. Stejně tak odsoudil provokace, odehrávající se na svatých místech v Jeruzalémě. Právě výstavba osad je jednou z nejzákladnějších obstrukcí k vytvoření prostředí pro možné vyjednávání mezi Izraelci a Palestinci. Jsou nelegální podle mezinárodního práva a jejich neustálé rozšiřování přináší vládě izraelského premiéra Benjamina Netanjahu stále ostřejší kritiku světové společenství. Izrael se tak díky tomu dostává do stále větší izolace.

Rozšiřování osad, tedy pokračující okupace, by samozřejmě nebylo možné bez osadníků. Těmi nemusí být pouze lidé, kteří na okupovaných územích bydlí, ale i ti, kteří tam studují, učí nebo jakkoliv profitují z této činnosti. Svoji univerzitu si každý vybírá sám a stejně tak i svoje zaměstnání. Za tuto volbu by pak měl nést důsledky. Bojkot svého akademického rozvoje a možností dalšího studia je jedním z nich. Okupace je válečný zločin. My bychom měli zločince trestat, nikoliv podporovat.

Pak je tu však otázka, co je přípustné a co nikoliv. Jsou lidé, kteří vidí Izrael jako kompletní kolonizační projekt, a proto považují celý Izrael za palestinská (podle této teorie tedy okupované) území. Hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions Movement) chce bojkotovat celý Izrael a tedy vše izraelské. To však rozhodně není ta nejlepší cesta k nějakému smíření. Na univerzitách v Tel Avivu, v Jeruzalémě (západním) i všude jinde v Izraeli studují stovky i tisíce studentů, kteří chtějí mír s Palestinci, nesouhlasí s okupací a snaží se najít správnou cestu. Ti by rozhodně neměli trpět kvůli bandě osadníků a jejich politické klice.