A jen sílila, když prezident začal podporovat Putina na každém kroku, premiér lavíroval kolem sankcí a dokonce odmítal posílení NATO ve střední Evropě.

Obavy o základní orientaci země, pak nabyly na hrozivé aktuálnosti, když z ministerstva zahraničí unikl návrh nové koncepce naší zahraniční politiky, velmi vstřícný vůči Rusku, ledově chladný k USA a odmítavý k západnímu pojetí lidských práv.

Teď jsme ale svědky obratu vládního kabinetu. Asi ne náhodou právě v době, kdy česká veřejnost vřele vítala americký vojenský konvoj, z vlády unikla upravená verze zahraniční doktríny, která se jasně hlásí k západním atlantickým vazbám.

V původním textu, který sepsal Zaorálkův náměstek Petr Drulák, jsme mohli číst o Rusku jako o „důležitém politickém a ekonomickém partnerovi,“ s nímž musíme konstruktivně spolupracovat. Ani slovo o ruské agresi na Ukrajině. V nové verzi ale přibyla pasáž, že je to právě Rusko, které zásadním způsobem destabilizuje bezpečnost v Evropě.