Pan Chytil předal policii dokumenty o předražení a zmanipulování zakázky z vlastní vůle. Souhlasil, že bude coby utajený svědek pomáhat vyšetřovatelům rozkrývat politické pozadí, sahající až k tehdejšímu primátorovi Bémovi. Jenže po náhlé změně vyšetřovatele se stal jedním z obžalovaných. Teď mu hrozí osm let vězení, skončil v předčasném důchodu. A při přebírání ceny prohlásil: „Jediná moje chyba byla, že jsem věřil policii.“
To je na tomhle ohromujícím podrazu nejhorší. Víc než jiné aféry ničí důvěru v právo coby naši jedinou obranu před nespravedlností. Vždyť aby policie předhodila pomstychtivcům chráněného svědka a ještě ho obvinila ze zločinu, který pomáhal rozplétat, to nemá obdoby nikde v Evropě.
Stejně šokující je zjištění, že státní zastupitelství, které dohlíží na postup policie, nezasáhlo a žene pana Chytila před soud. Kdo z politiků, kteří tomu mlčky přihlížejí, by nám chtěl vymlouvat, že část policejních složek a žalobců není součástí tuzemského organizovaného zločinu?
K tomu přidejme informace z čerstvého vydání týdeníku Respekt, že v protikorupční policii bylo odhaleno už jedenáct detektivů, zapletených do vynášení policejních informací zločincům nebo státním úředníkům. A máme jako na dlani ponurou mafiánskou scenérii, kterou nedávno nezvykle ostře nasvítil šéf protimafiánské jednotky Robert Šlachta. Detektivové podle jeho slov „narazili na obří klientelistickou hydru,“, která propojovala podnikatele, politiku, státní správu a dokonce i justici.
Za této situace slýcháme, že je toho nadávání na úplatné politiky už příliš. Filosof Bělohradský dokonce označil boj proti korupci za morální kýč. Jediným legitimním bojem proti korupci je prý trestní oznámení, prokázání faktů, usvědčení a rozsudek. A všechno ostatní a zejména snahy protikorupčních organizací, zavání jakobínstvím. Tohle by snad platilo, kdyby nám vládlo právo. Jenže právě Chytilův případ připomíná, že ještě zdaleka nežijeme v takové zemi.
A proto nejsou příběhy Jiřího Chytila, Vladimíra Michálka, Ondřeje Závodského a dalších, kdo „zahvízdali na píšťalku“, aby upozornili na magistrátní či ministerské zlodějny, laciným kýčem. Ale často drsným příběhem osamělých hrdinů, kteří si řečeno s Raymondem Chandlerem „snaží uchovat čest a čisté ruce v tomto podivném, zkorumpovaném světě, v němž je podobná snaha považována za sentimentalitu či prostě za bláznovství.“
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: rozhlas.cz
