Deklarace, přijatá hlasy zastupitelů hnutí ANO, Žít Brno, TOP 09, lidovců a Strany zelených, působí tak trochu jako zjevení svým vyjádřením soucitu nad utýráním nevinných žen, dětí a starých lidí během brněnského pochodu smrti.

Je to totiž poprvé, kdy něco takového zaznívá od komunálních politiků, zvolených přímo v oblastech, kde bezpráví a zločiny a to jak ze strany sudetských Němců, tak Čechů, dál otravují historickou paměť měst a obcí.

Brněnští politici tak hodili rukavici Praze, Ústí nad Labem, Postoloprtům, Lanškrounu, Dobronínu, Teplicím nad Metují a dalším městům, v nichž proběhly masakry a excesy divokého odsunu.

Vyjádření lítosti nad neomluvitelnými zločiny, kterých se v atmosféře zdivočelé doby dopustili naši předchůdci, by přitom mělo být něčím přirozeným. Tím spíše, že ze strany Němců zaznívá omluva a pokání při každé příležitosti.

My sami jsme mohli se zatajeným dechem sledovat hlubokou poklonu německého prezidenta Joachima Gaucka zavražděným lidickým mužům a dětem, které k smrti odsoudili nacisté v červnu 1942. Jeho omluva za zločiny nacistického teroristického režimu, nemohla být přesvědčivější.

Tváří v tvář takové pokoře trapně a uboze vyznívá prohlášení hejtmana Michala Haška k brněnské deklaraci, v němž se rádoby sugestivně ptá, kdo se omluvil za zavražděné české odbojáře, Židy a Romy z Brna. A jeho spoluspiklenec z lánského puče a možný prezidentský kandidát Zdeněk Škromach pak napsal (a po kritice smazal) na adresu radních: Vypráskat ty kolaboranty!

Od takové demagogie a zavilosti by se měla sociální demokracie jasně distancovat. Jenže to neudělá, neboť Hašek se Škromachem jen dokreslili ignoranci brněnských zastupitelů za ČSSD, která se stejně jako ODS zdržela hlasování při schvalování omluvy.

Někdejší strany opoziční smlouvy, jež se v Brně s přestávkami táhla až do loňských komunálních voleb, tak znovu předvedly odhodlání hrát na strunu černého svědomí a vyvolávání obav z majetkových nároků sudetských Němců. Obav o to iracionálnějších, že samotné Sudetoněmecké krajanské sdružení vyškrtlo majetkové nároky ze svého programu.

Samozřejmě i brněnská deklarace má svůj limit. Distancuje se od divoké fáze odsunu, aniž by zpochybňovala odsun jako takový. A přece právě ten byl důležitým milníkem na cestě k totalitnímu režimu padesátých let. Vždyť mimo jiné i vyhnáním Němců jsme se sami připoutali k Sovětskému svazu.

K tomu Sovětskému svazu, jehož rozpad současný imperiální vůdce Ruska označil za největší katastrofu dvacátého století. A není jistě náhodou, že naši přívrženci Putina jsou často zároveň těmi, kdo zahrnují kritiky excesů divokého odsunu zavilou nenávistí.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.