Problémem totiž není, že prezident zve Janukovyče na jednání Východního partnerství. Ale to, že Zeman ani ministr zahraničí Lubomír Zaorálek neodsoudili Janukovyčovy diktátorské represe vůči účastníkům protivládních demonstrací.   

Jejich mlčení ostře kontrastuje s přístupem exministra zahraničí Jana Kohouta, který zveřejnil stanovisko ihned poté, co došlo k prvním masakrům a k prvním zabitým v Kyjevě. Minulý šéf diplomacie nejenže podpořil tamní opozici a vyzval Janukovyče, aby se vyvaroval násilí. Ale zašel ještě dál, když vyzval vládu, aby propustila všechny zadržené aktivisty a ...teď citujme: „činnost trestních orgánů směrovala na násilné provokatéry.“   

Naproti tomu Zaorálek jen mlží a plete páté přes deváté. V televizních Událostech, komentářích krátce vyčetl Janukovyčovi, že podcenil vzhlížení části Ukrajinců k Západu. Pak dlouze kritizoval nejednotnost oponentů vlády, aby nám nakonec sdělil, že v ulicích působí mladí radikálové, nad nimiž vedení opozice ztratilo kontrolu. Čímž se pan ministr poměrně dost přiblížil metodám tajných služeb Ruska a Ukrajiny, jež se snaží hnutí zdiskreditovat dezinformacemi o řádění opozičních radikálů.   

Zcela nepřijatelné je ale chování prezidenta Zemana, který dosud neřekl k Ukrajině ani slovo. Přitom v Kyjevě se dějí věci, k nimž zodpovědný představitel státu už mlčet nemůže. Zvlášť když pozve hlavního aktéra represí na státní návštěvu. Pokud zároveň neodsoudí jeho násilnickou politiku, lze to skutečně vykládat jako nepřímou podporu autoritáři.   

Události na Ukrajině se dotýkají i našeho prostoru, včetně bezpečnostní situace. Vedení státu by mělo mít jasno, co by se mělo dít, pokud se Janukovyč rozhodne potlačit opozici a do naší země mohou proudit uprchlíci po statisících. Zrovna tak by si měli vláda a prezident ujasnit postup pro případ, že Janukovyč padne a Rusko tvrdě odpoví například zmrazením dodávek energie.   

To všechno jsou důvody, proč je přímo povinností prezidenta, aby promluvil. A to tím spíše, že jinak aktivitou v post sovětskému prostoru Zeman rozhodně neskrblí. Na rozdíl od vrcholných představitelů Francie, Německa, USA nebo Evropské unie jede na olympijskou ceremonii do Soči, připravuje návštěvu v Moskvě, po ukrajinském prezidentovi pozval do země uzbeckého diktátora Islama Karimova.   

A jistě mu neunikla ani výzva Vladimíra Putina, aby se západní státy přestaly vměšovat do hnutí na Ukrajině. S mlčením naší hlavy státu může být kremelský vládce spokojen. Stakan vodky od Vladimira Vladimiroviče na jeho olympijské party českého prezidenta určitě nemine.