Nebyl by to ale Zeman, aby vzápětí nedevalvoval i takový státnický postoj. Mimo jiné svou reakcí na sdělení Wintonovy dcery, že se otec vzhledem ke zdravotnímu stavu na ceremonii nedostaví.   

Řada osobností, včetně bývalého Havlova kancléře Ivo Mathého, vyzvala Zemana, ať si pospíší s vyznamenáním muže, který zachránil stovky židovských dětí ze spárů nacistů. Prezident to ale odmítá. A vzkazuje, že se rozhodl udělit Wintonovi vyznamenání 28. října právě proto, že jde o nejvýznamnější svátek České republiky. Tím se podle Zemana zvyšuje i samotná váha vyznamenání.   

Tak za prvé. Bylo už nezdvořilé zvát 105 letého muže, aby letěl několik tisíc kilometrů pro vyznamenání, které by mu mohl předat se vší pompou náš velvyslanec v Londýně. Proč si vůbec hradní protokol nezjistil zdravotní kondici sira Wintona předtím, než mu prezident poslal pozvání? Pokud ale Zeman trvá na hradní ceremonii i poté, co Wintonova dcera vyloučila možnost, že by otec cestu zvládl, tak to už hraničí s hulvátstvím.   

A za druhé: Tady přece nejde o váhu vyznamenání ale především o váhu Wintonova činu. A ta spočívá především v tom, že Winton udělal, co mohla učinit spousta jeho současníků, ale nikdo se k tomu neodhodlal: Zorganizoval a prosadil u britských a v Čechách u německých okupačních úřadů spolehlivou cestu k záchraně alespoň dětí, když už nemohl pomoct jejich rodičům.   

Ten čin má svůj nehasnoucí étos, ať už je oceňován kdekoliv a při jakékoliv příležitostí. Dokonce byl ten étos přítomen i v dobách, kdy Winton po dlouhá léta tajil svou záchrannou misi i před vlastní rodinou.   

Pokud ale Zeman trvá na předávání na Pražském hradě, nelze se zbavit dojmu, že mu nejde ani tak o váhu vyznamenání, jako o uspokojení vlastního velikášství. Reputace hradní slavnosti loni utrpěla těžké šrámy.   

Většina rektorů vysokých škol odmítla přijít poté, co dva z jejich řad Zeman nepozval kvůli rozporům s nimi. A prezident si asi představil, že nejlepší náplastí na loňskou ránu by byla letošní přítomnost Nicolase Wintona na Hradě.  

Čím dál víc se ale ozývají hlasy, že Zeman by měl sebrat vyznamenání, sednout do vládního speciálu a co nejdřív vyrazit za Wintonem. A třeba vzít do letadla, kde normálně vozí podnikatele alespoň část Wintonových dětí, které ještě žijí. Takovou poklonu státníkovu skutečnému hrdinovi by ocenilo i mnoho těch, kdo nepatří k Zemanovým příznivcům. Včetně vzpurných rektorů.   

Pro Zemana ale může mít i takový skvělý plán velkou nevýhodu. Že na něj nepřišel sám. Jak teď překonat vrozenou ješitnost? Jeďte se poradit do Anglie, pane prezidente.