Hledání článku, jehož autorem měl být přední publicista, spisovatel, dramatik a šéfredaktor zmíněného časopisu Ferdinand Peroutka, je už málem tak dlouhé a marné, jako čekání na Godota. Nenašli ho ani hradní pánové Ovčáček a Mynář, kteří si to vzali za své – mýlit se je prostě nejen lidské, ale i prezidentské. Leč snaha hledačů dosud nevyprchala, vždyť ´v luftu´ stále ještě poletuje slušná sumička jednoho sto tisíc korun českých. 

Článek vzbudil velkou pozornost a stal se vděčným střelivem některých mediálních kanónů zacílených proti Hradu. Wikipedie v této souvislosti shrnuje: ´Hitler je gentleman´ měl být titulek článku, který podle nedoloženého tvrzení českého prezidenta Miloše Zemana uveřejnil novinář Ferdinand Peroutka v časopise Přítomnost v době vzrůstající moci nacistického Německa. Zeman toto tvrzení pronesl ve svém projevu 27. ledna 2015 u příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi na konferenci Let My People Live!, a uvedl jej jako příklad údajné fascinace intelektuálů zrůdným učením. Tento výrok vzbudil rozhořčení mezi historiky a částí veřejnosti, kteří tvrdili, že Peroutka takový text nikdy nenapsal, a vyzvali Zemana k omluvě. I politik Petr Pithart se přidal na stranu přesvědčených pochybovačů: „Jeho jméno se v poslední době v médiích skloňuje častěji, než by se člověk nadál. Příčinou jest trvalá a podivná snaha hlavy státu vysokou prestiž této novinářské osobnosti zpochybnit.“ (Katolický týdeník 21/2015).

Sto tisíc za přelud z tiskařské černi

Mezitím –  tak jak se kdysi davy mezinárodních dobrodruhů sjížděly v době zlaté horečky na Klondike –  jali se jejich čeští následovníci pátrat v jednotlivých číslech zmíněné revue. Takhle narýžovat ze dne na den sto tisíc, kdo z vás by to měl… Dlouho se nedařilo, až v červnu 2015 ohlásila starostka městské části Praha 10 Radmila Kleslová, že v Čapkově vile (majetku městské části) nalezla fragment zvláštního vydání Přítomnosti, v němž se skutečně vlevo dole hledaný článek nacházel. Zpravodajský server Echo24 však hned uvedl, že se s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrh (časopis měl v té době jinou grafickou úpravu, neodpovídají ani použité znaky, v článku jsou překlepy, Peroutkovo jméno je zkomoleno). K autorství článku, navíc vytištěného na inkoustové tiskárně, se nakonec přihlásil literární kritik Jaromír Slomek z časopisu Týden, jenž se přiznal, že „cílem bylo pobavit kolegy novináře a vysmát se žertem této frašce, která už unavuje“.  Žertýř však současně zapomněl dodat, kdo tu frašku ve skutečnosti vyvolal a už roky na pokračování přiživuje. (A navíc zbyla i aktuální otázka: už p. Slomek uhradil náklady na expertízu, jak to po něm měla starostka Kleslová požadovat? Nebo to byl taky jenom žert?)  

Zmíněný článek, bezesporu vším tím kolem finančně nejvíc ceněný v celé historii čs. žurnalistiky, zatím nebyl nalezen.  Neřešme, zda existuje či ne. Osobně bych se klidně klonil k tomu, že někde možná ano. Jednak mně imponuje až sloní paměť p. prezidenta, jednak mám své bohaté zkušenosti autora literatury faktu, jak obtížně se v záplavě tisku hledá konkrétní téma, natož ojedinělý článek. Nezapomeňme však (tak jak se to podařilo všem ´zlatokopům´ včetně otitulovaných), že Ferdinand Peroutka nepsal jenom do své Přítomnosti, ale pravidelně obsáhle publikoval i na stránkách Lidových novin, jejichž byl až do roku 1939 politickým komentátorem. Připomeňme si v této souvislosti rovněž skutečnost, že hlavní prvorepublikové novinové tituly měly denně minimálně tři mnohastránková vydání, ranní, polední a večerní, což v souhrnu celého onoho desetiletí představuje tisíce stran, neboli doslova hledání jehly v kupce sena. Něco o tom vím, strávil jsem jak v archívech, tak nad elektronickým zpracováním tisku stovky hodin. Někdy se šťastně objeví hledané, jindy zase náhodně nesprávné (viz zavádějící článek z Rudého práva z roku 1937) či naopak zajímavé nehledané, mnohdy však vůbec nic.