Zvláště v oblasti politické, novinářské a kulturní, kde působí řada osobností a ještě víc jejich napodobitelů. A nemusí to být cena ani bůhvíjak ministerstvy, oligarchy či neziskovkami vyfutrovaná. Což je právě můj skromný případ – ale o tom až za chvíli.

Ty ceny by měly být pochopitelně zlaté

Nebo alespoň pozlacené, v krajním případě zlato nápadně připomínající – viz již zapomenutá TýTý, anketa o nejoblíbenější tváře a pořady televizních obrazovek, jež končila svou existenci v roce 2015 patrně v souvislosti s pokračujícím sestupem úrovně televizní tvorby. O této skutečnosti by jistě leccos mohl vědět Český filmový a televizní svaz FITES, jenž spolu s městem Beroun pro změnu uvedl do života i anticenu Zlatý citron, jíž nemá být vítěz (vlastně potrefený) oceněn, ale naopak celostátně dehonestován. Dojde-li však k nečekanému krachu režie, jak k tomu přispěl moderátor LUBOŠ XAVER VESELÝ v případě dostavení se do Berouna za účelem osobního převzetí ceny provedení, má v tu ránu z Myšičkových trapnosti ušitý kožíšek celá komise.

Jinou cenu uděluje – abychom neopustili půdu XTV – tam pravidelně vystupující Xaverův spoluhráč politický komentátor PETR HOLEC, jenž si rovněž vzal za své na své triko kádrovat kolegy ze své branže, a za tím účelem se přičinil o zplození Zlatého lenochoda pro nejhloupějšího novináře týdne. Jenže znalec politické scény šlápl v zoologii poněkud vedle: lenochod totiž, pane Holče, rozhodně není nejhloupější tvor, on je jenom značně váhavý, dokonce ani ne nejpomalejší (v tom ho prý předběhne čínská panda velká), takže, prosím, žádná synonyma. Navíc je odborně řazen do skupiny savců pouze tzv. chudozubých, na rozdíl od leckterých savců dvounohých politických a novinářských, kteří sice mají chrup kompletní thymolinový, leč naopak bývají chudí duchem. 

Tak ještě do třetice a znovu o vyznamenávání novinářů, tentokrát tzv. zvláštního společného ražení. Těm zase svou cenu (pro sebe jsem si ji pracovně nazval Zlatý husí brk) předává Společnost Ferdinanda Peroutky, parta lidí ideově přitulených k TEREZII KASLOVÉ. Vnučce dvou dědů, zmíněného novináře a také právníka a politika Richarda Bienerta, za německého protektorátu ministra vnitra a krátce i premiéra. S jeho jménem ovšem zmíněnou společností žádná cena udělována není, i když se nabízí nějaká třeba připomínající Svatováclavskou orlici. Aby se dostalo i na jiné.