Článek je nazván příznačně: „Staří matadoři se vyčerpali, Hamáčka oslabili lidé, kterými se obklopil“. Rozhovor - vlastně článek - je zajímavou sondou do duše tohoto superkandidáta, který získal srdce delegátů virtuální krajské konference ČSSD na Jižní Moravě. Kromě jeho obligátních slov o tom, jak je idealisticky třeba vrátit straně to, co jsem díky ní získal, vrátit jí „důstojnost“ a upevnit její „tradiční postavení na politické mapě", jsem se toho mnoho nedozvěděl. Podle Štefana byl vstup do vlády A. Babiše chybným krokem. Teď je potřeba přestat „…konkurovat Babišovi a jemu podobným v přímočarém populismu“. Dále říká, že se „nepodařilo Bohuslavu Sobotkovi obhájit naší účast ve vládě. A pokud jsme spadli z 21% na 7%, neměli jsme se stát součástí koalice“. Po bitvě je každý generálem, v tomto případě přímo maršálem. Já osobně si myslím, že pokud by sociální demokracie nešla do Babišovy vlády, kde je na ní alespoň trochu vidět, ztratila by se v komparzu protibabišovské opoziční pravice. Jen tak mimochodem, Sobotka v roce 2013 nedosáhl ve volbách 21%, jak chybně říká Štefan, ale něco málo přes 20%.

Jako jednu z hlavních příčin, proč J. Hamáček podle něj tak „selhal“, vidí to, že se obklopil lidmi, jako jsem já. Chci pana starostu utěšit, že nejsem a ani formálně jsem nikdy nebyl poradcem Jana Hamáčka, jak chybně tvrdí. Kdyby J. Hamáček bral vážně mé rady, které jsem mu tu a tam zasílal formou SMS zpráv, vypadaly by věci úplně jinak. V programové oblasti, v oblasti marketingu, v oblasti analytiky, modernizace strany, ale třeba také v personální oblasti.

Chápu celou věc tak, že lidé tvořící dlouhodobě klan kolem B. Sobotky si našli člověka, který na Jižní Moravě stáhne hlasy, které poslouží v případném druhém kole volby předsedy ČSSD k volbě Tomáše Petříčka. Toho Štefan naopak, na rozdíl od Hamáčka, vynáší do nebes. Prý je to „moderní sociální demokrat“, bránící prezidentu Zemanovi v jeho pročínských a proruských rejdech. Svatá prostoto...