Tak jako před I. světovou válkou byl velkým problémem evropské a tedy i světové politiky Balkán. Tak za posledních 80 let to je Střední východ nebo přesněji západní Asie anebo chcete-li jít ještě více do detailu, vztahy mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy.

Zdá se, že v tuto chvíli má Izrael klidnou hranici s Jordánskem i Egyptem. Obě tyto arabské země udržují s Izraelem ne sice vřelé, ale korektní vztahy. Elity těchto států jsou prozápadní, ale masy jejich obyvatelstva nikoliv, jsou protiamerické a protiizraelské. Ve všech autoritativních státech se musí dbát tak anebo onak na mínění veřejnosti, zejména v citlivých vztazích s Izraelem. Takže i Egypt a Jordánsko musí být v tomto směru opatrné.

V pásmu Gazy se Izrael před rokem pustil do velkého válečného dobrodružství. Nedomnívám se, na rozdíl od mnohých, že je možné Hamás a jeho "politickou kulturu“ beze zbytku zlikvidovat, jak si to představuje izraelský premiér Netanjahu a izraelští vládní činitelé, kteří ho podporují. Boje s hnutím Hamás stále probíhají, i když s menší intenzitou, nežli před pár měsíci. Proto se Izrael mohl pustit do vojenského střetu s šíitským hnutím Hizballáh, které je v zásadě vydržováno Íránem. Pozice tohoto hnutí v libanonské společnosti, v podstatě rozvrácené finančním bankrotem státu, je ovšem mimořádně silná. V českých mainstreamových médiích se dnes hovoří o tom, že Hizballáh není vlastně oblíben ani mezi Šiíty a už vůbec ne mezi Sunnity a křesťany, kteří žijí v Libanonu. Myslím, že je to pravda jen částečně. Toto hnutí totiž není jen vojenskou silou, ale zajišťuje za stát, který toho není schopen, pro obyvatelstvo zdravotnické služby. Tedy provozuje nemocnice, ale také školy, sociální služby atd.

A to nejen pro Šiíty, ale i pro další občany libanonského státu. Tedy alespoň tam, kde na tom má sám zájem a kde je o to také v libanonské mnohokonfesijní společnosti zájem. Desítky tisíc vojáků tohoto hnutí bojovaly v Sýrii proti džihádistům. Spolu s vojenskou silou Ruska zachránili v Sýrii sekulární vládu Bašára Asada před zničením. Hizballáh má moderní zbraně (i když ne na té úrovni jako Izrael), ale zejména má v bojích v Sýrii zocelenou a zkušenou armádu. Ta se může vyrovnat bojeschopností té izraelské. V roce 2006 Izrael při vojenském střetu s Hizballáhem, neukončil válku poprvé ve střetnutí s Araby vojenským vítězstvím.

Na současné střetnutí s Hizballáhem a jeho spojenci se Izrael dlouho a velmi sofistikovaně připravoval. Rozhodl se zaútočit několikastupňově na velitelské struktury Hizballáhu, a to likvidací jeho vůdců, jeho nejvyššího velení. Ale prostřednictvím atentátů do pagerů a mobilů vložených výbušnin eliminoval i určitou část středních velitelských kádrů hnutí. Po tomto ochromení velitelských kádrů Hizballáhu dochází k pozemní operaci izraelské armády. Je otázkou, zda a jak likvidace velitelských kádrů snížila bojeschopnost Hizballáhu v nastávající válce. Myslím si, že místo Nasralláha v čele Hizballáhu se objeví mladší, dynamičtější a možná i rafinovanější protivník Izraele. Z logiky věci bude Izrael chtít zajistit nejen bezpečnou jižní hranici (Gaza), ale také bezpečnou severní hranici vytlačením Hizballáhu za řeku Lítání asi 30 km od hranic Izraele.