Pokud se objeví nějaký problém, který by dříve, v případě podobných problémů předchozích primátoru, rozkolísal pozici celé Rady hl. m. Prahy, primátor Hřib řekne nějakou nehoráznost a tím debatu o své kolosální neschopnosti vždy ukončí. A nikdo z novinářů už pak jeho mdlá vysvětlení nerozporuje a nikdo se k nim ani v budoucnu nevrací.

A tak se v situaci, když se objevilo, že v primátorově kanceláři byl pořízen kávovar za cenu převyšující 100 tisíc korun, což si nikdo z jeho primátorských předchůdců nedovolil, Hřib jen sdělil, že osobně zasáhne vůči viníkovi (což byl přitom on sám), který inicioval zakoupení tak drahého zařízení a celá věc byla uzavřena. Nikdo se už dál neptá, a tak má šéf pražské radnice zřejmě nejdražší kávovar ze všech radničních šéfů, co na světě existují. A tedy i nejdražší kafe...

Pokud hovořím s experty stavebních firem, které si pečlivě vyhodnocují stavební trh v Praze, tak prý nejméně deset let nebude „hrozit“, že by byla vůbec zahájena dostavba, dokončení vnitřního městského okruhu. Za to město, respektive naprostá většina městských částí, přikročily za situace nedokončeného vnitřního městského okruhu k politice vytváření „zúžených hrdel“ na pražských komunikacích. To znamená, že tam, kde byly dříve dva jízdní pruhy vozovky, je dnes jen jeden. Chimérická snaha vedení města je, aby lidé jezdili do zaměstnání jen městskou hromadnou dopravou. Vlastně je to jednoduché. Tím, že se lidem ztíží dopravní možnosti, vyplývající z cesty automobilem, půjdou raději do tramvají, autobusů a metra. No, ale co třeba těch 250 – 300 tisíc lidí vesměs zaměstnaných na území Prahy, kteří dojíždí každý den za prací do města?

Bláznivé úvahy o tom, že je možné např. zcela zastavit dopravu skrz Malou Stranu s tím, že doprava obtěžuje tamní občany, jsou vrcholem myšlení členů městské rady, jež se míjejí s logikou. Pokud někdo bydlí v centru města, musí počítat mj. také s hlukem anebo s tím, že kolem jeho bydliště jezdí auta. Tak to prostě bývá. Nebo se má odstěhovat mimo centrum, tak, jak jsem to učinil před lety já.