Realita je mnohem složitější, než by si naši propagandisté přáli. Zdá se, že i s velmi dobře motivovanou a početnou ukrajinskou armádou (400 – 500 tisíc vojáků ve službě) a s mocí celého Západu v zádech Rusko nebude na hlavu poraženo. Scénáře o tom, jak ukrajinské tanky vjíždějí do Kremlu, jsou z říše snů.

Do sankcí proti Rusku se zapojilo cca 40 států, z toho zhruba 30 aktivně, tedy i dodávkami zbraní Ukrajině. Zbytek světa, včetně zemí – gigantů, Číny a Indie, zůstává neutrální, netečný či dokonce v pozitivní neutralitě ve vztahu k Rusku. V čem tyto postoje zemí třetího světa spočívají je pochopitelně na jinou analýzu. V každém případě se zemím Západu, byť se o to zejména USA a Velká Británie aktivně snažily, nepodařilo dostat Rusko do izolace. A už vůbec ne do izolace ekonomické.

Rusko vesele obchoduje se svými strategickými komoditami, kromě ropy, plynu, průmyslových kovů (mimochodem nezbytných pro evropský Green deal), přibude ještě další strategická surovina – pšenice. Rusko, které každoročně vyváželo 25 – 30 milionů tun pšenice si troufá z letošní sklizně vyvézt prý až 50 milionů tun. Loňský export pšenice z Ukrajiny činil cca 10 milionů tun. Jinak řečeno, Rusové jsou schopni nahradit zemím třetího světa zoufale potřebnou pšenici na výživu jejich obyvatelstva z vlastních zdrojů.