Stává se tak čtvrtým ombudsmanem v pořadí v čele tohoto úřadu. Ukazuje se, že prapor odporu proti Křečkovi a jeho zvolení nesly především strany české pravice, včetně Pirátů. A proti Křečkovi vystupoval veřejně také např. senátor za ČSSD J. Dienstbier. Ten vcelku s poměrně trapnou osobní motivací takto řešil své problémy s Křečkem (bývali spolu na jednom stranickém obvodu ČSSD) i s prezidentem Zemanem. Všechno, co pochází od M. Zemana, je podle Dienstbiera, ale také podle poslanců a senátorů české pravice, špatně a musí být tedy špatně i S. Křeček. Do volby zasáhli, zřejmě nechtěně v Křečkův prospěch, chlapci a děvčata z Milionu chvilek pro demokracii. Tento spolek se proti Křečkovi ostře vymezil a pohrozil dokonce svoláním demonstrace, pokud bude zvolen.

Je to pokus o neslýchané zasahování „ulice“ do politiky. A je přitom vcelku jedno, jestli se jedná o nátlakovou akci „Kozelkovych odborářů" z února 1948, požadujících po prezidentu Benešovi okamžité přijetí demise ministrů demokratických stran anebo, zda Milion chvilek odmítá zcela demokraticky a většinou přítomných poslanců zvoleného nového ombudsmana. A je přitom úplně jedno, že dnes „ulici“ představují tzv. "slušní" či "lepší" lidé. Já si o těchto lepších lidech, Romancovech, Honzejcích, Steigerwaldech a vůbec o pražské kavárně, nemyslím, že jsou lepší a slušní. Oni vlastně mají vůči jiným názorům, nežli jsou ty jejich, stejně jednostranné, intolerantní vidění světa, jako mívali před listopadem 1989 komunisté.

Znám Stanislava Křečka dlouhá léta. Má přednosti a nedostatky jako každý. Není pravda, že by se za bývalého režimu, když byl členem socialistické strany, nějakým způsobem zprofanoval. Vždy se snažil být svůj a mít své vlastní názory, jakkoliv to bylo složité v době diktatury. Pro něj jako pro člena a funkcionáře jiné politické strany to opravdu nebylo úplně jednoduché. Po pádu bývalého režimu se Křeček začal zabývat ochranou nájemníků a na tomto pracovním poli dosáhl výborných výsledků, jež se projevily v každé volbě do sněmovny, které se S. Křeček zúčastnil vysokými počty preferenčních hlasů, které dostával. I jeho publikační činnost byla vždy směřována k podpoře obyčejných lidí, slabých a potřebných. Vůbec mě neruší, pokud má na některé věci v práci s menšinami jiné názory nežli já. Tomu se, myslím, říká demokracie. Dovedu s tím žít.