Zdůvodňoval jsem v těchto svých článcích, jen pro připomenutí, nesmyslnost nejprve zahájení trestního stíhání a později i obžaloby předsedy České unie sportu (ČUS) Miroslava Jansty, sekretáře ČUS Jana Boháče i ČUS a Fotbalové asociace ČR (FAČR) v této kauze.

Policie a později státní zastupitelství se chovaly zcela nesmyslně, jako by chtěli naplnit starou latinskou zásadu: "Fiat iustitia, et pereat mundus" (Nechť zvítězí spravedlnost, i když zhyne celý svět).

Posláním takové osobnosti sportovního prostředí jakou je Miroslav Jansta v čele ČUS, je zajišťovat pro své hnutí co největší koláč finančních prostředků z veřejných rozpočtů. Jansta nepobírá v ČUS plat, dělá věci celá léta idealisticky, ve prospěch českého sportu, který má rád. A já jsem naopak rád, že ještě existují takoví lidé, kteří pracují, tak říkajíc, pro veřejné blaho.