Viděl jsem krásné filmové záběry především z Maradonových nejlepších zápasů, které odehrál v Neapoli. Tedy v klubu, který byl jeho osudem a kde ho lidé milovali. FC Neapol byla před jeho příchodem  z FC Barcelona až podprůměrným mužstvem. Za jeho působení se stala dvakrát mistrem italské ligy a vítězem ceněného Poháru UEFA. Tedy, jedním z nejlepších evropských a tedy i světových fotbalových týmů v polovině 80. let.

Film ale také ukazuje stinnou stránku Maradonových fenomenálních úspěchů, zejména po vyhraném mistrovství světa s národním týmem Argentiny v roce 1986. Drogy, mafií ovládané prostředí, se kterým se stýkal, call-girls, alkohol, bujarý život. Prostě život celebrity ze show-bussinesu, která se čím dál tím více, jak se blížil závěr jeho působení v Neapoli, zabývala pochybnou zábavou spíše nežli sportem. Nicméně Maradona v dresu Neapole a předtím Boca Juniors, FC  Barcelony a po působení v Neapoli,  také v FC Sevilla, poskytoval lidem úžasnou zábavu.  A také samozřejmě v argentinském národním mužstvu.

Byl nepochybně nejlepším fotbalistou světa 80. let a v Argentině je dodnes národním hrdinou.

Byl však také stále chlapcem z chudinské čtvrti, slumu na předměstí Buenos Aires, který prostě nedokázal zvládnout ve svých nejlepších letech neuvěřitelnou slávu, plynoucí z jeho fenomenálního fotbalového umění.