Pokud bych měl vzít za bernou minci toho, co bude, vyjádření našich politických „nadějí“ Pekarové Adamové a Petříčka, byli bychom rychle v loji. Oba dva sdílejí úplně stejné teze a východiska v oblasti zahraniční politiky státu. To je v zásadě nenormální stav, když (rádoby) levicový politik má úplně shodné názory na zahraniční politiku státu, jako jeho de facto silně pravicový politický konkurent.

Přečetl jsem si totiž Petříčkův „kreativní“ rozhovor o dění na Ukrajině na Novinkách, ve kterém straší své spoluobčany, že Rusové se přeci nezastaví na hranicích Evropské unie, ale budou pochodovat z Ukrajiny dál. Myslím, že slabé mozky, byť jsou zapojeny coby výzkumníci Ústavu mezinárodních vztahů, by neměly příliš studovat historii. Skutečně, kozáci cara Alexandra I., jehož armáda byla asi největší silou protinapoleonské koalice, kdysi napájeli své koně v Seině (a předtím v Dunaji i Vltavě). Nemluvě o Stalinově Sovětském svazu, který byl hlavním vítězem II. světové války a rozepjal křídla své veleříše od východního Německa až po Kurilské ostrovy.

Povídat o tom, že na Ukrajině se bojuje za Prahu, je poněkud přehnané. Zelenského režim ztratil poslední rysy demokratičnosti v okamžiku, kdy pozastavil činnost politickým stranám, a to nejen těm tzv. proruským, ale i levicovým. Proč se nechat obtěžovat parlamentní žvanírnou, že?

S tou svobodou slova na Ukrajině to také nebude žádná sláva, ale prosím, země je ve válečném stavu.