Máme u nás svobodu slova? Podle ústavy ano, ale ta může být občas vykládána jako svoboda papouškovat vládní propagandu, nebo mlčet, což lze usnadnit nasazením náhubku. Podobný posun může potkat i demokracii, která je svatá, když vyhrajeme my. Jinak by to byl samozřejmě podvod.

Svoboda slova a demokracie jsou propojeny v dobré žurnalistice. „Žurnalistika vyžaduje demokracii. Pokud neexistuje silná politická kultura, bude existovat jen malá poptávka po vynikající žurnalistice,“ upozorňuje americký profesor Robert W. McChesney v útlém českém výboru jeho prací „Problém médií“ (Grimmus 2009).

V krizových časech je kvalitní žurnalistika ještě potřebnější. Média nabízející dostatek původních informací jsou věcí národní bezpečnosti. Obyvatelstvo, které je krmeno z jediného zdroje, pozná, že něco podstatného chybí. Ale co? Jistě něco strašného. Když nemá jinou možnost než zesilovat obavy, je náchylné k panice. Nemluvě o tom, jak nebezpečná je vláda, která umlčela kontrolu seriózní žurnalistiky a vytvořila prostor pro zastírání vlastní neschopnosti a zneužití moci.

Náhubek pro nezávislé weby po začátku války na Ukrajině byl asi nejhloupějším politickým rozhodnutím dlouhých desetiletí, od pádu bývalého režimu. Právě v době zlomů a zvratů je nezbytné, aby lidé měli možnost posuzovat situaci z více stran a dostali příležitost pro včasný odhad toho, co se dá čekat a jak se tomu přizpůsobit. Není zrovna moudré chodit po okraji srázu se zavázanýma očima nebo podle pokynů nějakého hlásného trouby, který si odmítá přiznat skutečný stav věci.