Nicméně jak jsem sledoval americký tisk a média v posledních týdnech, trend příklonu veřejnosti k D. Trumpovi byl nepřehlédnutelný. Demokratická strana, podle mého názoru, cílila před volbami na témata, která voliče nezajímají prioritně (např. zachování práva na interrupce). Demokratická strana nedělala nic ani pro to, aby si udržela podporu nejrůznějších etnických, zájmových a jiných skupin a vrstev americké společnosti, kde v minulosti dominovala (Latinoameričané, do určité míry Afroameričané, dělnická třída a odbory a další).

D. Trump, a to nemyslím vůbec urážlivě, je především showman a ohromný demagog. K. Harrisová proti němu v zásadě ztrácela od samého začátku svého vstupu do volebního ringu. Prostě proto, že není rozeným lídrem a charismatickým rétorem. V personálním výběru kandidáta na prezidenta udělala Demokratická strana (DS) fatální chybu. A tato chyba se s ní potáhne ještě ve volbách za čtyři roky.

Kdyby ti, kdo v úzkém kruhu v rámci DS rozhodují o výběru prezidentského kandidáta, vybrali namísto Harrisové současného guvernéra Kalifornie, tedy představitele státu, který má v Demokratické straně neotřesitelnou pozici, udělali by lépe. Tento muž má totiž schopnost získávat hlasy napříč politickým spektrem zleva doprava. A vzhledem k tomu, že i Harrisová je z Kalifornie, je prakticky vyloučena jeho kandidatura na prezidenta za další čtyři roky.

A to už odmýšlím od situace, ve které se DS aktuálně nachází. Prostě tuto trpkou porážku bude muset vstřebat a generovat nové politické lídry. Je otázkou, zda se jí to může podařit za čtyři roky.

Velký Trumpův comeback

Dá se říci, že Trumpova houževnatost a schopnost získávat voliče i pro ztracenou věc je něco, co tomuto muži umožnilo neuvěřitelný comeback do nejvyšší ústavní funkce USA.