Dosluhující prezident USA Trump udělal vše pro to, aby vrátil v posledních čtyřech letech kolo dějin zpět. V řadě směrů také chyboval a vyloučil tak v zásadě Spojené státy z řady významných globálních organizací. Není to jen WHO, ale třeba také Klimatická dohoda uzavřená v Paříži, z níž Spojené státy za Trumpova prezidentství vystoupily. Stalo se tak jen k malé radosti Francouzů, Němců, vlastně celého „zbytku“ západního světa. Zdůvodnění, že tato dohoda poškozuje americký průmysl, a hospodářství obecně, není zdůvodněním, které by ostatní západní státy přijaly. Mají konec konců stejné problémy. Zdravé a funkční životní prostředí něco stojí.

Před pár dny ohlásily země nacházející se na březích Tichého oceánu po deseti letech trpělivého a tichého vyjednávání, uzavření Regionálního komplexního ekonomického partnerství (RCEP). Tento smluvní dokument v Hanoji před pár dny (15. 11. 2020) podepsalo patnáct signatářů.

Pokud Američané za Baracka Obamy měli zájem a v podstatě organizovali tzv. Transpacifické sdružení, měl tento záměr do značné míry geopolitický rozměr. Do čela USA však po volbách v roce 2016 přišel Donald Trump a ten vlastně jako jeden z prvních kroků, které udělal v prezidentském úřadu, bylo roztrhání  tehdy rozpracované dohody v rámci Tichomoří.

Už téměř před čtyřmi lety jsem ve svém článku upozorňoval, že Spojené státy nepochopitelně vyklízejí prostor v Pacifiku, který s jistotou obsadí někdo jiný. Přitom si nemyslím, že tahounem jednání o Transpacifické obchodní dohodě byli právě Číňané, kteří dnes, ať se  to komu líbí či nikoliv, soutěží s USA o pozici největší světové hospodářské velmoci. Pokud s Číňany hovoříte v soukromí, mám tím na mysli střední a vyšší kádry státního aparátu, rádi zmiňují, že jsou vlastně rozvojovou zemí. A tak tahouny při uzavření dohody byly země Myanmar, Singapur, Thajsko, Vietnam, Malajsie, Brunej, Laos, Filipíny, Kambodža a Indonésie. Tyto země nejsou ve svém souhrnu ekonomicky žádnými nazdárky. Dohromady tvoří tzv. Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Jsou  zeměmi s velkým ekonomickým potenciálem a také státy vyvážejícími konkurenceschopné levné zboží. Jako celek představují, i když jejich ekonomické síly jsou rozdílné, pátou největší ekonomiku světa.

Čínská lidová republika pochopitelně využila vakua, které vzniklo tím, že Spojené státy před čtyřmi lety poněkud neuváženě vyklidily pozice v Tichomoří.