Za Topolánkovy vlády, na podnět ministra spravedlnosti Pospíšila (tehdy ODS, dnes TOP 09), se do trestního zákona dostalo nové ustanovení o trestní odpovědnosti firem. Do té doby se razil princip, že trestný čin může spáchat jen konkrétní pachatel, či pachatelé a tito za své skutky, pokud se tyto prokážou, nesou i zodpovědnost. Tehdejší vláda tak naše trestní soudnictví obohatila o princip, že trestáni jsou i ti, kteří se ničeho nedopustili, o ničem nemají povědomost, jen měli tu smůlu, že třeba své peníze investovali do podniku, kde někdo z vedení spáchal, nebo dokonce možná spáchal nějaký delikt. Ba co hůř, jsou trestáni i všichni zaměstnanci takové firmy a jejich rodinní příslušníci za to, že se opovážili v takové zlotřilé firmě pracovat. Samozřejmě pykají za to i obchodní partneři takové společnosti, protože ztrácí svého zákazníka nebo partnera.

Abychom této zrůdnosti porozuměli, zkusím si vypomoci případem nejmenované, ale konkrétní velké české firmy a není v tom vůbec sama. Takových případů jsou už dnes desítky. Vysocí manažeři firmy, akciové společnosti, se měli zaplést do ovlivňování veřejných zakázek. Kdo se v našem prostředí veřejných zakázek někdy pohyboval, ví, že všichni uchazeči o takovou práci se snaží získat co nejvíce informací předem a naklonit si zadavatele – město, kraj, ministerstvo minimálně tak, aby uchazeče neviděli v nepříznivém světle. Občas se stane, že se taková snaha nějaké firmy provalí nebo ji někdo udá, aby se zbavil konkurence, i když sám činí roky totéž.

Gumové paragrafy Pospíšilem prosazeného zákona pak umožňují prokurátorům a policistům velkou míru kreativity a kde je vůle, tam je i cest. A firma je obviněna a následně i obžalována. Hrozí jí v lepším případě jen odstavení od veřejných zakázek nebo i úplná likvidace. To prvé je pro řadu firem vlastně také faktická postupná likvidace. Majitelé firmy – akcionáři, možná i desítky či stovky akcionářů, kteří v dobré víře investovali své poctivé peníze do nákupu akcií, o tuto svou investici přijdou. Buď zcela nebo „jen“ částečně a přitom o činnosti některých členů vedení firmy neměli ani tušení. Jak by taky mohli mít. Zákon o obchodních společnostech je totiž nastaven tak, že vše řídí a za vše jsou odpovědní konkrétní manažeři a ne skuteční majitelé. Přesto díky vyšetřování, soudům a rozsudku jsou státem de facto okradeni o svůj majetek.