Na počátku konfliktu na Ukrajině byly chybné úvahy okolí V. Putina a jeho samého. Ale také také stratégů NATO o tom, jaká je síla a potenciál obou stran. Tedy Ukrajiny a Západu na straně jedné a Ruska na straně druhé.

Je zřejmé, že proruská část ukrajinských elit „zásobovala“ okolí V. Putina informacemi o tom, že vojenský zásah Ruska na Ukrajině bude znamenat zhroucení vlády prezidenta Zelenského a jeho rychlý odchod ze země. Tedy státní převrat a vytvoření nové ukrajinské vlády, která se bude chovat k Rusku jinak. Naopak Západ podceňoval ruskou armádu, potenciál ruského průmyslu a celého ruského hospodářství. Viděl v Putinovi a jeho okolí jen jiné vydání senilních staříků řídících stát v době imperiálního Sovětského svazu.

Převrat na Ukrajině se nekonal a Rusové museli změnit plány, neboť s relativně malou intervenční armádou čítající před dvěma lety cca 200 tisíc vojáků včetně logistiky, neměli šanci Ukrajinu jako celek obsadit. Putinovo vedení se proto rychle adaptovalo na novou situaci a soustředilo se na získání převážně ruskojazyčných oblastí na východě a jihu Ukrajiny a na udržení Krymu. Naopak Ukrajinci s podporou prakticky celého Západu, a to včetně mimořádně vysoké finanční podpory jak úvěrové, tak grantové (de facto se jednalo o dary) statečně čelili svému protivníkovi.

Ke konci února letošního roku má Ukrajina státní dluh v astronomické výši 143,7 mld. dolarů, což při momentálně prakticky minimálních vlastních příjmech ukrajinského státu a jejich zkonzumování v de facto válečném hospodářství, je reálná perspektiva, že tento dluh bude dále navyšován. Ukrajinská vláda chce pochopitelně od zemí, které ji podporují, počínaje Evropskou unií, aby platby, které potřebuje k udržení chodu státu včetně armády, dostávala jako dar. V současné době má Ukrajina celkem pochopitelně problémy se splácením svých dluhů.