Předseda Šmarda už chápe, že SOCDEM sama nemá na politickém trhu, tedy před sněmovními volbami, žádnou velkou šanci prosadit se přes pětiprocentní volební hranici, a tedy dostat se sama do sněmovny. Došlo tedy na mé předpovědi, že výsledky evropských voleb zchladí hlavy věčným optimistům v Lidovém domě, kteří se opájejí myšlenkou, že by mohli proniknout do sněmovny bez širší politické podpory jiných levicových stran.

Jsem rád, že po necelých dvou letech se ujímá prakticky myšlenka spolupráce levicových sil v jednotném bloku, se kterou přišel spolek Nespokojených v lednu 2023. Samozřejmě, že započatá jednání vzbuzují několik zajímavých otázek. Více než kdy jindy v minulosti je zahraniční politika Česka (odvozená od politiky EU) určujícím faktorem pro politiku vnitřní. Obvykle tomu totiž bývá naopak. A tak Česká republika, díky válce na Ukrajině a následnému růstu cen surovinových komodit a také díky oligopolnímu charakteru české ekonomiky, zažila v souhrnu dvou let (2022 a 2023) růst cen až o 30 procent.

Pokud jde o oligopolní charakter české ekonomiky, ten trvá. Lze tedy říci, že pokud v ČR bude vláda bez snahy usměrňovat cenovou tvorbu oligopolních skupin většinou nadnárodního charakteru (a tedy i úroveň inflace), čeští občané zažijí opět inflační lázeň a pokles své životní úrovně. V krátkém nebo delším časovém horizontu jsou tady faktory, které to bezesporu ovlivní. Je to jednak „turecké“ hospodaření současné vlády, která není schopná řešit obří schodky státního rozpočtu. A naopak svou politikou militarizace ekonomiky jejich tvorbu podporuje. Za několik let, pokud bude trvat současná vláda, může dojít k zavedení eura, kterýžto krok povede k dalšímu růstu cen základních druhů zboží.